Slovensko riskuje peníze za lesy

Slovenský ministr zemědělství Richard Takáč tvrdí, že žádné evropské peníze ohroženy nejsou. Vláda podle něj schválila zonaci čtyř národních parků a jde pouze o správu lesů (Aktuality). Jenže z téže vlády zaznívá opatrnější výklad. Státní tajemník ministerstva životního prostředí Filip Kuffa připustil, že Evropská komise může mít se zonacemi problém (Topky). Podle něj je slabé místo v tom, že pravidla nechávají rozhodující správu státním lesnickým podnikům, místo aby ji převedla na správy národních parků.

Právě tento rozdíl může mít finanční dopad. Reforma národních parků je jedním z milníků slovenského Plánu obnovy a odolnosti, tedy smlouvy o reformách a investicích, kterou každý stát EU uzavřel výměnou za peníze po pandemii. Z Nástroje pro oživení a odolnost, unijního fondu v objemu 650 miliard eur, Evropská komise uvolňuje platby až poté, co ověří splnění dohodnutých kroků (EUR-Lex, European Commission). Pokud Komise dospěje k závěru, že slovenské provedení neodpovídá slibu, může další platbu pozastavit nebo zkrátit.

Kdo lesy skutečně řídí

Spor nestojí na tom, zda Slovensko pravidla přijalo. Přijalo čtyři. Podstatné je, kdo bude mít v hranicích národních parků praktickou moc.

Státní lesnické podniky jsou komerční správci, kteří těží a prodávají dřevo. Dnes spravují velké části slovenských národních parků, včetně starých lesů, jež mají chránit unijní závazky v oblasti biodiverzity. Smyslem reformy bylo převést tuto kontrolu na správy parků, tedy instituce odpovědné především za ochranu přírody, nikoli za výnos z těžby. Vědci a ochranářské organizace proto tvrdí, že schválená zonace je spíše formální a nedává dost starých lesů do nejpřísnější ochrany (Denník N).

Zatím jde o politická tvrzení, ne o rozhodnutí Komise. Veřejně dostupné informace neukazují, že by EU kvůli zonaci parků už formálně pozastavila Slovensku platby. Evropský účetní dvůr popisuje hodnocení jako proces založený na důkazech: stát podá žádost o platbu, Komise ověří splnění podmínek a při nesplnění může zadržet celou částku nebo její část (European Court of Auditors). U osmé slovenské žádosti o platbu zatím taková kontrola veřejně neproběhla.

Brusel zatím platí, čas se ale krátí

Slovensko nedávno získalo souhlas se šestou a sedmou platbou z Nástroje pro oživení a odolnost, které byly dříve zpožděné a dohromady činí 1,2 miliardy eur (Denník N). Všechny milníky z plánů obnovy musí být splněny a závěrečné žádosti o platbu podány do srpna 2026 (EUR-Lex). Termín tlačí na obě strany: Slovensko peníze potřebuje a Komise musí ukázat, zda dokáže rozlišit skutečnou reformu od odškrtnuté kolonky.

Česká média si případu všimla hlavně v širším rámu správy státu. Evropský parlament zesílil tlak na Slovensko kvůli obavám o právní stát a údajnému zneužívání unijních peněz, takže českému čtenáři se téma ukazuje spíše jako spor o institucionální standardy než jako lesnická kauza (Aktuálně.cz). Mimo tento rámec se případ zatím v evropském tisku neobjevil jako formální spor s EU.

Komise tím řeší otázku, která se netýká jen Slovenska: zda vláda může splnit milník na papíře, a přitom ponechat starou mocenskou strukturu beze změny. Pokud slovenská pravidla projdou kontrolou navzdory kritice, že jsou vyprázdněná, může to být signál i pro jiné vlády, které zápasí s nepopulárními reformami. Pokud Komise platbu zablokuje nebo sníží, ukáže, že Brusel umí zadržet peníze i tehdy, když problém neleží ve formuláři, ale v obsahu reformy.

Aby šlo riziko pro financování označit za fakt, chybějí tři věci: přesné znění milníku, k němuž se Slovensko zavázalo, včetně ověřovacích kritérií; konečné zveřejněné znění zonací, zejména pasáže o správní pravomoci; a hodnocení osmé žádosti o platbu ze strany Komise. Dokud toto hodnocení nepřijde, Takáčova pozice procedurálně obstojí. Kuffovo přiznání zevnitř téže vlády, že podmínky plánu obnovy podle něj splněny nebyly, však z lesnického sporu dělá živý test toho, jak vážně EU vymáhá reformy, za které platí svým největším výdajovým nástrojem.