Slovalco obnovuje výrobu díky státní elektřině

V hliníkárně Slovalco v Žiaru nad Hronom se tento týden znovu rozběhly první elektrolytické pece. Primární výroba tam stála tři roky, protože ceny elektřiny po energetické krizi přestaly dávat ekonomický smysl. Slovenský případ je důležitý i mimo zemi: ukazuje, jakou dohodu dnes evropské vlády uzavírají, pokud chtějí udržet energeticky náročný průmysl doma. Levnější elektřina, kompenzace uhlíkových nákladů a podpora bez jasného konce.

75 000 tun, ne 175 000

Slovalco obnovuje 75 000 tun roční výroby z celkové kapacity zhruba 175 000 tun. Do restartu má jít nejméně 100 mil. EUR. Zbývajících 100 000 tun zatím stojí na smlouvách o elektřině, které neexistují, a na podmínkách po roce 2030.

Premiér Robert Fico restart popsal jako návrat až 17 % evropské primární výroby hliníku. Toto číslo však pracuje s plnou kapacitou Slovalca, nikoli se skutečně potvrzenými 75 000 tunami, a vztahuje ji jen k výrobě v EU. Ta po zavírání hutí klesla zhruba na 950 000 tun ročně. Širší evropská výroba dosáhla v první polovině roku 2026 asi 3,6 mil. tun. Ať se použije kterýkoli základ, první fáze restartu je menší než politická zkratka.

Levná elektřina se mění v průmyslovou politiku

Primární hliník, tedy nový kov vyráběný z rudy elektrolýzou, nikoli recyklací šrotu, spotřebuje obrovské množství elektřiny. Na jednu tunu je potřeba zhruba 14 megawatthodin a elektřina obvykle tvoří 30 až 40 % výrobních nákladů. Proto se hutě při růstu cen vypínají mezi prvními a bez pomoci se vracejí mezi posledními.

Podpora pro Slovalco má dvě části. První je dlouhodobá dodávka od státní vodohospodářské společnosti Vodohospodárska výstavba. Ta má huti zajistit přibližně 100 MW stabilní elektřiny po celý den. Hliníkárny nelze levně zapínat a vypínat podle momentálních cen, takže potřebují základní dodávku za cenu hluboko pod trhem. Skutečná cena zveřejněna není; státní podnik označil objemy i ceny ve smlouvě za obchodní tajemství.

Druhou částí je přepracovaný systém kompenzací za uhlíkové náklady v ceně elektřiny. Výrobci elektřiny promítají cenu povolenek v systému EU ETS, tedy systému obchodování s emisemi, do velkoobchodních cen. Velkým odběratelům tak elektřina zdražuje i tehdy, když sami žádné dodatečné emise nevytvářejí. Evropská komise v červenci schválila slovenskou úpravu programu: jeho rozpočet se téměř ztrojnásobil z 250 mil. EUR na 710 mil. EUR a podíl uznatelných nákladů, které může stát proplatit, vzrostl ze 75 na 80 %. K tomu Slovalco získalo úlevu z odvodu do jaderného fondu a dalších poplatků (Teraz). Slovenská média odhadují roční náklady průmyslových úlev z Environmentálního fondu na zhruba 75 mil. EUR.

Slovensko v tom není samo. Ve stejném období Komise schválila podobné systémy kompenzací uhlíkových nákladů pro Česko, Francii, Nizozemsko, Rakousko a Španělsko (Brussels Times). Španělská huť Alcoa San Cibraó do dubna 2026 znovu spustila všech 512 pecí a zachránila přes 1 000 pracovních míst. Její dlouhodobá životaschopnost ale dál závisí na dosud nepostavených větrných parcích a na očekávaných 72 mil. EUR kompenzací za CO₂. Německé ministerstvo hospodářství tvrdí, že levnější průmyslová elektřina udržuje v zemi dodavatele, továrny i kvalifikovanou práci. Kritici namítají, že dosavadní úlevy mají slabý účinek: podle ARD by jeden takový program snížil modelovou průmyslovou cenu elektřiny z 18 na 17,6 centu za kilowatthodinu.

Kdo platí a kdo získává

Přínosy jsou soustředěné. Norská skupina Hydro, která ve Slovalcu drží 55,3 %, a spoluvlastník Penta Investments znovu získávají výrobní aktivum. V Žiaru nad Hronom zůstává práce pro více než 200 zaměstnanců. Navazující výrobci dostávají evropský zdroj primárního kovu místo závislosti na dovozu, který pokrývá 70 až 80 % poptávky EU.

Náklady se naopak rozptylují mezi daňové poplatníky a klimatické rozpočty. Kompenzace uhlíkových nákladů odvádějí výnosy z aukcí emisních povolenek, které by jinak mohly financovat zelené programy nebo snižovat schodky. Státní podnik zároveň váže elektřinu za neveřejných podmínek a vzdává se příjmů, které by mohl získat prodejem na otevřeném trhu. Nejde přitom o jednorázovou investici, ale o podporu nastavenou na opakování rok za rokem. Slovalco ukazuje, že restart je možný, pokud stát dál přebírá část nákladů na elektřinu. Samotní vlastníci to berou stejně: druhou polovinu huti bez dalšího kola záruk nespustí.