Sofie kryje rafinerii Lukoilu

Do černomořského přístavu dorazí barel ropy. V dokladech stojí, že není ruská. Pohyb lodi nevzbuzuje podezření. Celní formulář sedí. Jenže pro sankce dnes často nejsou rozhodující jen razítka o původu. Stejně důležité je, kdo ropu prodal, kdo náklad financoval, kdo pojistil loď a kdo inkasoval marži. Právě na tyto otázky Evropská unie stále neumí přesvědčivě odpovědět u rafinerie Neftochim Burgas, podniku napojeného na Lukoil, který zásobuje většinu bulharského trhu s pohonnými hmotami.

Závod, který drží dodávky paliv

Na Neftochim podle odhadů připadá 80 až 90 % bulharského trhu s palivy, většina leteckého paliva i strategických rezerv. Kdyby se tato rafinerie dostala do potíží, Bulharsko nepřijde jen o jednoho dodavatele. Přišlo by o hlavní osu svého zásobování.

Právě tato pozice dala Sofii vyjednávací sílu. Když EU v roce 2022 zakázala dovoz ruské ropy po moři, Bulharsko si vyjednalo dočasnou výjimku, která Neftochimu umožnila dál nakupovat ruskou ropu (EUR-Lex). Výjimka se od té doby zpřísnila. Podle jedné zprávy z července 2026 je závod nyní pod státní správou a „už nepoužívá ruskou ropu“ (Euronews). Toto tvrzení ale není ověřené proti celním údajům ani datům samotné rafinerie.

Navíc obchází těžší část problému. Obcházení sankcí nepotřebuje ruský tanker s ruskou vlajkou, který přistane v Burgasu. Stačí, aby dál běžel starý obchodní aparát: obchodníci, banky, pojišťovny a odběratelé, kteří udržují tok peněz a berou si z něj marži.

Jak vypadá skutečné oddělení

Unijní sankce stojí na dvou kolejích. První zakazuje dovoz ruské ropy. Druhá zakazuje firmám z EU přepravovat, zprostředkovávat, financovat nebo pojišťovat ruskou ropu prodávanou nad stanovený cenový strop (Rada EU, Rada EU). Také vlastní výklad Evropské komise říká, že pro dodržování sankcí je podstatné, kdo sankcionovaný subjekt vlastní, ovládá a kdo s ním obchoduje (Evropská komise).

Itálie už ukázala, co znamená skutečné oddělení. Když se sicilská rafinerie ISAB patřící Lukoilu stala sankčním problémem, Řím ji svěřil do dočasné správy. Nový provozovatel nevyměnil jen akcionáře na papíře, ale i dodavatelský řetězec: kdo nakupoval ropu, kdo ji financoval a kdo prodával hotové produkty. Roli převzala společnost Trafigura (Reuters, Reuters).

U Bulharska tato jistota chybí. Sofie se nedávno snažila z 21. sankčního balíku EU vyjmout zakladatele Lukoilu Vagita Alekperova a patriarchu Kirilla s argumentem, že jejich zařazení na sankční seznam by mohlo narušit provoz rafinerie (BTA, RFE/RL). Pokud je závod skutečně řízen státem a bez ruské ropy, potřeba takové výjimky se vysvětluje jen obtížně.

Kdo platí za neprůhlednost

Centre for Research on Energy and Clean Air odhadlo, že plné vymáhání cenového stropu 44,1 dolaru za barel by v červnu 2026 snížilo ruské příjmy z ropy o 36 %, tedy zhruba o 5 mld. EUR za jediný měsíc (CREA). Neftochim není jediným slabým místem. Každá rafinerie, u níž zůstává obchodní řetězec neprůhledný, ale vytváří prostor, kudy se příjmy mohou vracet do Moskvy.

Dopad nesou i rafinerie, které pravidla dodržují. Závod nakupující dražší neruskou ropu soutěží s podnikem, který má stále přístup k levnější dodávce nebo k dodávce s ruskou vazbou. Neprůhledné bulharské produkty pak mohou deformovat okolní trhy. Rumunsko například dováží bulharský bitumen, zatímco vlastní bitumen vyváží na Ukrajinu (Economica).

Nejironičtější porážku mohou nést sami bulharští spotřebitelé. Sofie tvrdila, že ochrana rafinerie drží ceny u pump nízko. Center for the Study of Democracy ale zjistil, že dřívější výjimka spotřebitelské ceny výrazně nesnížila, zatímco Lukoil v letech 2022 až 2023 získal nejméně 2,4 mld. dolarů mimořádného zisku (Direktno). Bulharům se říkalo, že výjimky chrání jejich účty za palivo. Marže skončila u firmy.

Litevský ministr zahraničí Kestutis Budrys označil nové sankční výjimky za „velmi špatný trend“ tažený energetickými a přepravními zájmy (TV3/BNS). Jeho kritika míří na konstrukční slabinu unijních sankcí: vyžadují jednomyslnost, tedy souhlas všech členských států, takže závislost jedné země na jedné rafinerii může oslabit celý balík.

Veřejné důkazy, že Neftochim dnes zpracovává zakázanou ruskou ropu, neexistují. Prokázat dodržování sankcí by ale vyžadovalo celní záznamy po jednotlivých nákladech, audity rafinerie a údaje o převodních cenách. Nic z toho veřejné není. Evropská unie tak stále musí ukázat, že obchodní systém kolem jedné z nejkoncentrovanějších rafinerií v Evropě byl skutečně odpojen od sítě, která ho vybudovala.