Španělských 15 GW soláru položilo síť

Dne 28. dubna 2025 ve 12:33 místního času se španělská elektrizační soustava zhroutila. Během zhruba pěti sekund z ní vypadlo 15 GW výroby, tedy výkon odpovídající 60 % tehdejší spotřeby země. Bez proudu zůstalo ve Španělsku a Portugalsku více než 50 milionů lidí, v některých místech až 16 hodin (Gridradar, závěrečná zpráva ENTSO-E). Síť, která nestačila tempu připojování solárních zdrojů, stáhla během necelých 20 sekund zásobování dvou zemí.

Jak se rozpadá elektrická síť

Evropská síť pracuje na frekvenci přesně 50 Hz. Proud tedy mění směr padesátkrát za sekundu. Každá konvenční elektrárna, ať plynová, jaderná, nebo vodní, má velkou rotující turbínu fyzicky svázanou s tímto rytmem. Těžká rotující hmota funguje jako tlumič nárazu: když se něco pokazí, její setrvačnost dá systému několik cenných sekund na reakci.

Solární panely žádné rotující části nemají. Sluneční energii mění na elektřinu přes výkonovou elektroniku, takzvané střídače. V den blackoutu dodávaly solární zdroje 53 % španělské elektřiny (IEEE Spectrum). Fyzické setrvačnosti tak v soustavě zůstalo velmi málo.

Závěčný expertní panel ENTSO-E, evropské organizace provozovatelů přenosových soustav, ale ukázal ještě přesnější příčinu než nízkou setrvačnost: nestabilitu napětí. Solární instalace na jihu Španělska byly nastavené tak, aby automaticky a poměrně dodávaly nebo odebíraly jalový výkon, tedy složku elektřiny, která pomáhá držet napětí v síti. Chybělo jim však inteligentní řízení. Když jedna instalace zakolísala, další výkyv zesílily. Konvenční výrobci, kteří měli podle smluv napětí stabilizovat, to nezvládli; někteří podle zprávy dělali pravý opak (zpráva REE).

Síťový plán, který solár nestihl dohnat

Jen v roce 2025 přibylo ve Španělsku zhruba 8,8 GW nových obnovitelných zdrojů. Soustředily se hlavně v Andalusii, Extremaduře a Kastilii-La Manchi, tedy v regionech s dostatkem slunce, ale slabším vedením směrem k severním centrům spotřeby. Španělský provozovatel sítě Red Eléctrica později připustil, že skutečný rozvoj solárních zdrojů v těchto třech regionech překročil předpoklady jeho plánu na roky 2021 až 2026 o 97 až 118 % (Voz Pópuli). V polovině roku 2025 bylo 83,4 % síťových uzlů nasycených, tedy fyzicky neschopných přijmout další výrobu (Alcircle).

Ministerstvo elektrárny povolovalo. Provozovatel sítě měl hlídat, zda pro ně existuje připojovací kapacita. Ani jedna strana zjevně neověřila, zda ta druhá udělala svou část práce. Po roce zahájil španělský regulátor CNMC 66 sankčních řízení, ale nevydal zatím žádné konečné rozhodnutí (Brussels Signal).

Evropská mezera mezi cíli a dráty

Španělský případ je vyhrocený, ne však ojedinělý. EU má závazné cíle pro rozvoj obnovitelných zdrojů, do roku 2030 má jejich podíl dosáhnout 42,5 %. Cíle pro investice do sítí jsou naproti tomu jen doporučující. Žádný unijní zákon nevyžaduje, aby posílení sítě předcházelo připojování nových obnovitelných zdrojů, nebo s ním alespoň postupovalo souběžně (Clean Energy Wire).

Podle Evropské komise bude do roku 2030 potřeba investovat do sítí 584 mld. EUR. Současné výdaje se pohybují kolem 23 mld. EUR ročně, tedy na méně než polovině minimálního tempa (Evropská komise, Eurelectric). Německo ukazuje, co tato mezera znamená v praxi. Tamní provozovatelé sítě vydávají 2,7 mld. EUR ročně na redispečink, tedy na platby elektrárnám za omezení nebo zvýšení výroby, protože síť nedokáže dostat elektřinu tam, kde je potřeba. Z plánovaných 16 800 kilometrů nových přenosových vedení je hotovo jen 21 % (n-tv).

Kdo platí

Spotřebitelé. Náklady na přetížení sítě se promítají přímo do regulovaných síťových poplatků, které jsou součástí každé faktury za elektřinu. Španělské domácnosti zaznamenaly v roce po blackoutu 13,2% růst regulovaných cen elektřiny, tažený mimořádnými opatřeními na stabilizaci sítě (Infobae). Německý účet za redispečink se mezi odběratele rozpočítává stejným způsobem.

Vítězi jsou zatím solární developeři, kteří se připojili včas, zajistili si podporu a náklady na síť přenesli na společný účet.

Unijní balíček pro sítě z prosince 2025 zrychluje povolování obnovitelných zdrojů i síťových staveb. Stále však neobsahuje žádný právní mechanismus, který by tempo jednoho navázal na připravenost druhého. Jedenáct členských států, na něž připadá 80 % výroby elektřiny v EU, nesplní do roku 2030 cíl 15% propojení soustav (Ember). Evropa tak musí vyřešit jednoduchou, ale drahou věc: zda dokáže postavit síť pro elektřinu, kterou už dnes politicky objednala.