Ceutě váznou peníze z EU

O mimořádné unijní peníze pro Ceutu požádalo Španělsko 24. srpna. O více než týden později je Evropská komise, tedy výkonný orgán EU, stále nemůže začít vyřizovat. Důvod není politicky efektní, ale je podstatný: Madrid dosud neodpověděl na doplňující otázky Bruselu, co přesně chce financovat a jak by se peníze použily (El Español, Brussels Signal). Dokud Španělsko nevysvětlí, na co má šek být, Brusel jej nemůže vystavit. A každý další týden dává ostatním vládám v EU prostor líčit Ceutu jako problém pro volný pohyb po Evropě.

Tři balíky peněz, v Bruselu vázne jen jeden

Ve španělském i unijním zpravodajství se smíchaly nejméně tři různé zdroje financování. Pro pochopení sporu je nutné je oddělit.

Prvním je samotná žádost o mimořádnou podporu z EU. Madrid ji podal v rámci dvou krizových fondů pro oblast vnitřních věcí, AMIF a BMVI, které mají pokrývat náklady na azylové přijímání a správu hranic (EFE, nařízení AMIF). Doložitelná částka spojená s touto žádostí přesahuje 32 mil. EUR (RTVE). Podle El Mundo by Komise mohla nakonec schválit více než 100 mil. EUR, potvrzenou celkovou částku však nezveřejnila ani jedna strana.

Druhým zdrojem je španělské navýšení humanitárního úvěru pro Ceutu o 44,51 mil. EUR, které oznámila ministryně pro migraci Elma Saizová. Madrid doufá, že jej částečně pokryje z unijních mechanismů (ABC). Jde ale o rozhodnutí španělského rozpočtu, nikoli o přidělené peníze z EU. Třetím balíkem je národní program premiéra Pedra Sáncheze pro Ceutu ve výši 309 mil. EUR, který schválila Rada ministrů (Heraldo). Na Bruselu závisí pouze první z těchto tří položek.

Proč Brusel trvá na detailech i v naléhavé situaci

Formální seznam podkladů, které požaduje, Komise nezveřejnila. Z veřejně dostupných informací však vyplývají poměrně přímočaré mezery: Španělsko musí přesně říci, co chce proplatit, jaké náklady jsou způsobilé, zda se nepřekrývají s národním financováním a co by unijní pracovníci dělali přímo na místě (Eleconomista, EUobserver).

Trvání na dokumentaci není projevem bruselské zlomyslnosti. Materiál Evropského parlamentu k fondům pro oblast vnitřních věcí upozornil na opakované problémy s monitorováním, kvalitou dat a administrativní kapacitou členských států (Evropský parlament). Mimořádné peníze z EU se mohou uvolnit rychle, ale pořád se pohybují po stopě účetních dokladů.

Stejnou logiku má i španělská žádost o operační podporu. Ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska požádal o 10 dalších příslušníků stálého sboru Frontexu, prodloužení operace Minerva, tlumočníky Agentury EU pro azyl a podporu Europolu proti převaděčství (Moncloa). Komisař Magnus Brunner 29. srpna slíbil rychlé rozhodnutí, do 3. září však nebyl zveřejněn žádný harmonogram nasazení ani termín příjezdu pracovníků. Posílení Frontexu přitom Komise nabídla už 6. srpna, s podmínkou, že o něj Španělsko formálně požádá (brífink Komise). Madrid žádost formalizoval až koncem srpna.

Schengenská cena čekání

Zpoždění se netýká jen Španělska. Itálie se na Ceutu výslovně odvolala, když 1. srpna znovu zavedla dočasné hraniční kontroly na leteckých a námořních trasách ze Španělska a následně je prodloužila do 16. září (schengenský registr Komise, ANSA). Španělsko tvrdí, že zvláštní status Ceuty brání sekundárnímu pohybu migrantů na pevninu (španělské ministerstvo zahraničí). Itálie přesto jednala. Ministr vnitra Matteo Piantedosi uvedl tři zatčení a 21 odmítnutých vstupů, italská média však upozornila, že nelze ověřit, zda odmítnutí lidé skutečně prošli přes Ceutu (ANSA).

V Nizozemsku proměnily parlamentní otázky opozičních stran FVD a JA21 přesun nezletilých z Ceuty na španělskou pevninu v domácí spor o další pohyb osob uvnitř Schengenu, tedy prostoru EU bez pasových kontrol na vnitřních hranicích (NRC).

Madrid říká, že Ceuta Schengen ohrozit nemůže. Jiné členské státy se chovají, jako by jej už ohrožovala. Brusel nemůže schválit mimořádné peníze na základě neúplného spisu. Čím déle bude Madrid s odpověďmi otálet, tím více prostoru dostanou ostatní vlády k vlastnímu výkladu krize.