Španělské investice klesly navzdory miliardám EU

Pět let čerpání peněz z evropského fondu obnovy zvýšilo španělský příjem na obyvatele jen o 0,2 %, zatímco soukromé investice klesly o 3 %. Vyplývá to ze závěrečného hodnocení EY, o němž informoval El Mundo. Pro logiku celého programu je to velmi nepříjemná kombinace.

NextGenerationEU, tedy společné unijní zadlužení spuštěné po pandemii, stálo na jednoduchém předpokladu: veřejné peníze mají za sebou přitáhnout soukromý kapitál. Španělská data ukazují opačný pohyb.

Jak měly peníze fungovat

Nástroj pro oživení a odolnost, známý jako RRF, je hlavní výdajovou částí NextGenerationEU. Umožnil Evropské unii společně si půjčit, aby i vlády se slabším rozpočtovým prostorem mohly investovat, aniž by celé náklady nesly samy (Evropská komise). Brusel navíc nevázal platby jen na doklad, že se peníze utratily, ale na předem dohodnuté reformy a milníky projektů (EUR-Lex). Smyslem bylo napravit známý problém evropských fondů: peníze ekonomikou protečou, ale nezmění její schopnost vytvářet hodnotu.

Mechanismus měl dvě vrstvy. Krátkodobě vládní výdaje na infrastrukturu a vybavení vytvářejí zakázky a pracovní místa. Později měly projekty zvyšovat produktivitu firem i zaměstnanců, například díky lepším energetickým sítím, digitalizaci nebo úpravám regulace. Příjem na obyvatele, tedy celkový výkon ekonomiky přepočtený na počet lidí, zachycuje obojí: ptá se, zda země vytváří více bohatství na osobu, nebo jen točí větší objem výdajů.

Španělský růst o 0,2 % znamená, že krátkodobý impulz byl slabý. Pokles soukromých investic o 3 % je vážnější signál. Celá konstrukce počítala s tím, že veřejné výdaje přilákají soukromé peníze, které by jinak nepřišly. Ve Španělsku se stalo něco jiného: přiteklo více veřejných prostředků, ale vedle nich ubylo soukromého kapitálu.

Stejný vzorec u největších příjemců

Itálie, největší příjemce programu, dostala do dubna 2026 prostřednictvím devíti unijních splátek 166 mld. EUR, skutečné výdaje ale výrazně zaostávaly (ACEN). Peníze přijaté z Bruselu nejsou totéž co peníze utracené v zemi. A utracené peníze ještě neznamenají hotový projekt, který funguje. Italské stavebnictví očekává, že veřejné zakázky zůstanou jeho hlavním motorem do konce programu v roce 2027, poté mají odeznít. Větší ekonomika tak ukazuje podobný vzorec jako Španělsko: dočasné zvýšení HDP přes staveniště, nikoli trvalou proměnu fungování soukromého sektoru.

Portugalsko ukazuje, že výdajový impulz skutečně existuje, ale má časově omezenou povahu. Peníze z RRF v roce 2026 přidaly k rozpočtové expanzi Portugalska více než 0,5 % HDP, což znamená, že stát zvyšoval poptávku tempem výrazně závislým na převodech z EU (ECO). Stejná analýza upozorňuje, že v roce 2027 se efekt obrátí do restrikce, jak evropské peníze vyprchají. Růst postavený na dočasném převodu naráží na pokles ve chvíli, kdy převod skončí.

Řecko nabízí nejsilnější protiargument. Jeho plán více pracoval s unijními úvěry a vyžadoval soukromé spolufinancování, takže veřejné a soukromé peníze byly propojené těsněji (Bank of Greece). Jenže reálné mzdy, tedy mzdy očištěné o inflaci, v roce 2025 vzrostly jen o 0,1 % a podobný výhled platí i pro rok 2026 (Powergame). Ani model nejvstřícnější k zapojení soukromého sektoru zatím nepřetavil investice v příjmy, které by lidé zřetelně pocítili.

Účet přijde dřív než důkaz

Od roku 2028 začne EU splácet společný dluh a splátky poběží až do roku 2058 (EUR-Lex). Německo, Nizozemsko a další čistí plátci tuto zátěž přijali s očekáváním, že program přinese trvalejší návratnost. Evropský účetní dvůr už na slabé místo upozornil: jeho audit renovací domů financovaných z RRF z roku 2025 našel slabé cílení a málo důkazů, že práce skutečně šetřily energii (ECA, Jornal Económico).

EU umí spočítat odeslaná eura a odškrtnuté milníky. Mnohem slabší důkazy má o tom, že peníze u jejích největších příjemců vytvořily dodatečné soukromé investice, vyšší produktivitu nebo lepší příjmy. Španělská zpráva EY sama o sobě nedokazuje, že celý program selhal. S blížícím se splácením a s debatami o dalších kolech společného zadlužení ale bude pro Unii rozhodující, zda dokáže doložit skutečnou proměnu ekonomik, nejen rychlost proplácení.