Finsko zavřelo vzdušný prostor

Nad Finským zálivem 4. července vzlétly finské stíhačky. Úřady na několik hodin uzavřely část vzdušného prostoru a zastavily námořní dopravu (Yle, MTV Uutiset). Nešlo o útok na Finsko. Na druhé straně zálivu zasáhly ukrajinské drony ruskou ropnou infrastrukturu u Petrohradu a Helsinky nemohly vyloučit, že trosky nebo zbloudilá munice dopadnou na finské území.

Údery mířily na petrohradský ropný terminál, jedno z největších ruských center pro vývoz paliv přes Baltské moře. Podle dostupných údajů má jeho roční průchodnost činit zhruba 12,5 milionu tun (Kyiv Independent, MTV Uutiset). Prezident Volodymyr Zelenskyj operaci označil za ukrajinské „dalekonosné sankce“ a uvedl, že cílem byl také Kronštadt, základna ruské Baltské flotily (Al Jazeera, NV). Ruští představitelé útok na ropný terminál přiznali, poškození Kronštadtu ale nepotvrdili.

Helsinky rozhodují samy a v reálném čase

Finská reakce byla rychlá a jednostranná. Obranné síly omezily letecký i námořní provoz ve východní části zálivu, protože nebylo možné potvrdit, že drony zůstanou na ruské straně (Yle). Ministr obrany Antti Häkkänen uvedl, že armáda i pohraniční stráž posílily sledování a připravenost k případnému zásahu (MTV Uutiset). Provoz se obnovil přibližně po čtyřech hodinách (Yle).

Zbloudilá munice je jen část problému. Finský expert na obranné technologie řekl listu Ruotuväki, že silné ruské rušení GPS/GNSS, nasazené k ochraně vlastních základen, může drony vychýlit z kurzu směrem k Finsku (Ruotuväki). Přeshraniční riziko tak mohou vytvářet i samotné ruské protidronové systémy, přestože Ukrajina míří na ruské cíle.

Pokaždé, když Ukrajina útočí poblíž Finského zálivu, stojí Helsinky před stejnou volbou: uzavřít vzdušný prostor, nebo riziko přijmout. Žádný protokol NATO takovou situaci automaticky neřeší. Žádný mechanismus EU se sám nespouští. Operační náklady války, kterou Finsko samo nevede, tak v první chvíli nese národní vláda.

Stejný útok, různé čtení

To, jak státy podobné útoky vnímají, určuje geografie. Polský premiér Donald Tusk veřejně komentoval varování před možnými ruskými provokacemi proti Polsku nebo pobaltským státům (Rzeczpospolita). Polská obranná média spojila útoky s Putinovým přiznáním problémů s domácími dodávkami paliv (Defence24). Ve Varšavě se ekonomické škody v Rusku a riziko odvety čtou v jednom rámci.

Německá média událost popsala spíše jako další důkaz tlaku na ruskou ekonomiku než jako bezprostřední bezpečnostní problém (Zeit). Podle dat Reuters citovaných stanicí n-tv klesl v červnu ruský vývoz nafty a plynového oleje o 39 procent. Čím blíže leží stát k východnímu křídlu NATO, tím spíše se útok na ruskou ropu mění v otázku ochrany hranic. Dál na západě zůstává hlavně součástí debaty o ekonomickém tlaku na Moskvu.

Kdo rozhodne o uzavření, kontrole nebo eskalaci?

Baltské moře se řídí pravidly EU, hlídají ho národní námořnictva a vojensky jej kryje NATO. Brusel píše sankce (European Commission). Sledovat podezřelou loď je ale něco jiného než ji zastavit a vyslat na palubu kontrolní tým. Takové rozhodnutí zůstává politickou odpovědností jednotlivých vlád. Když Švédsko zpřísnilo kontroly tankerů takzvané stínové flotily, podle výzkumu Greenpeace se část těchto plavidel přesunula na delší trasy přes německé vody (FinanzNachrichten). Tlak v jedné zemi tak posouvá riziko k sousedům.

Ukrajinské útoky poškozují ruskou kapacitu vyvážet paliva. Pro evropské státy v Baltském moři z toho ale vzniká řetězec rychlých operačních rozhodnutí, která každá vláda přijímá sama: kdy zavřít vzdušný prostor, zda zastavit loď, jak zacházet s přesahem dronové války za hranice Ruska. Finsko 4. července improvizovalo. Pravděpodobně nebude naposledy. Zda NATO nebo EU vytvoří společný postup pro tyto šedé situace, nebo zda si každý stát ponese riziko zvlášť, zůstává otázkou, kterou útoky otevřely a na kterou instituce zatím neodpověděly.