Švédsko otevírá infrastrukturu logistice NATO

Švédsko už ke svým přístavům, letištím, ostrovům a vodám nepřistupuje jen jako k vlastnímu území. Bere je jako součást společné infrastruktury NATO. Změna je důležitá proto, že švédská geografie dnes propojuje seversko-baltskou obrannou mapu způsobem, který před vstupem Švédska a Finska do Aliance neexistoval. Zda toto propojení obstojí pod tlakem, bude méně záviset na politických slibech než na zásobách munice, přístupu k palivu, právních povoleních hostitelské země a rychlosti, s níž lze vojáky dostat přes mírovou byrokracii.

Mapa se změnila dřív než politika

Vstup Švédska a Finska proměnil Baltské moře ze sporného prostoru lemovaného neutrálními státy v oblast, kterou z velké části obklopují spojenci. Tím se přepisuje i problém posil. Polsko už není jedinou realistickou cestou, kudy v krizi dostat vojáky a techniku do pobaltských států. Švédské území a Gotland, tedy švédský ostrov uprostřed Baltu důležitý pro kontrolu námořních tras i vzdušného prostoru, jsou dnes součástí společného obranného plánování NATO.

Estonská zahraniční zpravodajská služba to popisuje přímo: Švédsko je zároveň týlem i operačním prostorem, a proto se samo může stát zranitelným cílem (Välisluureamet 2025). Polští analytici z PISM docházejí z jižního konce Baltu k podobnému závěru. Hodnota Gotlandu podle nich spočívá v tom, jak ovlivňuje kontrolu baltských námořních tras, věrohodnost spojeneckých posil a schopnost Ruska blokovat nebo komplikovat pohyb NATO v regionu (PISM).

Strategická logika je v základních obrysech jednoduchá. Švédsko a Finsko rozšiřují prostor, v němž se případná krize odehrává, takže ruské síly kolem Kaliningradu už nemohou ohrožovat jen úzký koridor. Rozšířený prostor ale pomáhá pouze tehdy, pokud jím lze skutečně přesouvat jednotky, zásoby a protivzdušnou obranu (OSW).

Kabely a sabotáže přicházejí dřív než tanky

Švédská agentura pro civilní připravenost MSB obnovila model celkové obrany, který připravuje obyvatele na krizi nebo válku jako na problém celé společnosti. Hrozby, které popisuje, začínají hluboko pod úrovní konvenční války: sabotáží podmořských kabelů, rušením GPS a kybernetickými útoky, jejichž smyslem je otestovat rychlost reakce ještě před otevřeným vojenským střetem. Stejný vzorec ruských aktivit, zaměřený na narušování infrastruktury a operace pod prahem ozbrojeného konfliktu, popisuje i dánská obranná zpravodajská služba (FE-DDIS).

Evropská unie nevelí bojovým operacím. Ovlivňuje ale systémy, které při těchto slabších formách tlaku drží společnost a infrastrukturu v chodu. Hlavní práci odvádějí dvě směrnice: NIS2, která ukládá kritickým sektorům, například energetice a dopravě, splnit standardy kybernetické bezpečnosti, a směrnice CER, která nutí vlády určovat a chránit kritickou infrastrukturu.

Práce EU na vojenské mobilitě řeší jiný, mnohem fyzičtější problém. Evropa stále neumí přesouvat vojáky, munici a palivo přes hranice dost rychle na to, aby odstrašení působilo věrohodně. Překážky jsou všední: povolení pro těžká vozidla, mosty, které neunesou tanky, nekompatibilní železniční rozchody, hraniční papírování zpomalující konvoje a sklady, které nejsou tam, kde by je jednotky potřebovaly (Evropská komise).

Kdo jedná první

Při hybridním incidentu reagují švédské úřady nejprve na národní úrovni. Policie, zpravodajské služby, pobřežní stráž a civilní agentury musejí udržet zemi v chodu i pod tlakem (švédská vláda). Finsko zajišťuje vlastní hranici a územní obranu silami, které jsou nyní začleněné do regionálního plánování NATO.

Pokud krize eskaluje, rozhodování se přesouvá do Severoatlantické rady (NAC), kde se všichni velvyslanci nebo ministři NATO musejí shodnout. Článek 5, tedy alianční záruka kolektivní obrany, je nejprve politickým rozhodnutím a teprve potom operačním plánem. Každý spojenec si nadále sám určuje, jakou pomoc poskytne (NATO). Právě v prostoru mezi politickým slibem a operační akcí se rozhoduje o věrohodnosti.

Část tohoto problému řeší konkrétní švédský právní krok. Vládní návrh Prop. 2025/26:254 usnadňuje spojeneckou vojenskou činnost na švédském území během krize a řeší praktickou otázku, zda jednotky NATO mohou v případě potřeby vstoupit do země, operovat v ní a dostávat zásoby (Regeringen). Bez takových ujednání hostitelského státu zůstávají alianční závazky sliby bez logistiky.

Otevřené otázky

Nevyřešené zůstávají tři věci. Lze Gotland pod tlakem posílit a zásobovat, nebo ostrov zůstane spíše symbolickou pojistkou? Dokážou spojenecké síly projít přes švédské a finské území s předem zajištěnou protivzdušnou obranou, palivem a municí, místo aby se vše domlouvalo až uprostřed krize? A na hybridním konci spektra, kde sabotáž předchází jakémukoli použití článku 5, kdo povolí eskalaci, když problémem není překročená hranice, ale přerušený kabel?

Seversko-baltská obranná mapa je překreslená. Zda bude držet, závisí na tom, zda palivo, povolení a zásoby budou připravené před prvním narušením, ne až po něm.