Švédsko vede bojovou skupinu NATO ve Finsku

Dne 6. června 2026 převzalo Švédsko velení nad devátým bojovým uskupením předsunutých pozemních sil NATO ve Finsku. Zhruba 600 švédských vojáků tím přešlo pod přímou pravomoc SACEUR, tedy vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě. Ceremonie u pluku Norrbotten v Bodenu na severu Švédska zároveň znamenala první případ, kdy severská země vede předsunutou odstrašující formaci NATO (finské ministerstvo obrany, švédské ozbrojené síly).

Tento krok zapadá do širší americké kalkulace. Vrchní velitel NATO generál Alexus Grynkewich 19. května v Bruselu řekl, že spojenci mají „rozhodně“ počítat s dalším snižováním americké přítomnosti v Evropě. Popsal to jako „víceletý proces“: „Jak evropský pilíř aliance sílí, umožňuje to Spojeným státům snižovat jejich přítomnost v Evropě“ (NATO, Military Times). Jinak řečeno: čím víc Evropa dokáže postavit vlastními silami, tím snazší je pro Washington odcházet.

Od pojistky k obraně území

Předsunuté pozemní síly nahradily starší bojová uskupení Enhanced Forward Presence, která NATO vytvořilo v roce 2016 jako výstražnou pojistku. Šlo o malé mnohonárodní jednotky v pobaltských státech. Na zastavení ruského útoku by nestačily, ale měly zajistit, že by při něm padli vojáci NATO, a tím by se spustila reakce celé aliance.

Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 tuto logiku změnil summit v Madridu. Aliance začala formace rozšiřovat na úroveň brigád a posunula doktrínu od „odstrašení trestem“ k „odstrašení odepřením“. V praxi to znamená síly, které nemají jen přežít první úder a vynutit odvetu, ale skutečně držet území (NATO, GSSC Lithuania).

Finské FLF uzavírá souvislý řetězec devíti takových formací od Arktidy po Černé moře. Jeho uspořádání je ale nezvyklé. V ostatních uskupeních vedoucí země, tedy stát dodávající většinu vojáků a velitelské infrastruktury, umisťuje jednotky na území hostitelské země.

Švédsko své uskupení ponechává doma v Bodenu. Ve finském Rovaniemi v Laponsku sídlí pouze mnohonárodní velitelský štáb. Švédští vojáci mají povinnost rychlého přesunu, nejsou však trvale rozmístěni vpředu. Švédský parlament schválil pro Finsko do konce roku 2026 až 1 200 vojáků a vláda deklaruje ambici dosáhnout úrovně brigády, tedy zhruba 5 000 lidí. Termín ale nestanovila (Riksdagen, YLE).

Chybějící podpůrné schopnosti

S americkým ústupem z Evropy odcházejí i schopnosti, které evropské armády nedokážou rychle nahradit. Pentagon zrušil rozmístění raket dlouhého doletu v Německu. Evropa přitom nemá ve službě srovnatelnou pozemní konvenční údernou kapacitu (El País).

Zrušena byla také plánovaná rotace 4 000 amerických vojáků do Polska. Tím se narušil kanál, přes který se zajišťovala americká přítomnost napříč pobaltskými státy (Euronews).

Snižování počtu vojáků doprovází i změna velení. Poprvé od založení NATO povedou evropští důstojníci všechna tři spojenecká velitelství Joint Force Commands, tedy operační štáby, které řídí kampaně. Spojené státy si zároveň ponechávají složková velitelství pro vzdušné, pozemní a námořní síly (NATO).

Tento přesun velení zakrývá podstatnější závislost. Američané dál kontrolují podpůrné schopnosti, bez nichž tato velitelství fungují jen na papíře: zpravodajství, sledování z vesmíru, logistickou infrastrukturu i jaderné odstrašení.

Estonské Mezinárodní centrum pro obranu a bezpečnost v květnu zveřejnilo nejostřejší hodnocení: severské a pobaltské státy mají jako nejhorší scénář plánovat provedení regionálních obranných plánů NATO bez americké podpory (ICDS). Stejná zpráva doporučila vyjednat evropský jaderný doplněk s Francií a Británií. Žádná vláda se této myšlenky zatím neujala.

Brigáda bez harmonogramu

Finské FLF bylo uvedeno do provozu před červencovým summitem NATO v Ankaře, kde bude hlavním tématem rozdělení břemene mezi spojence. Švédsko míří k obranným výdajům ve výši 3,5 % HDP do roku 2030 (NATO).

Další přispívající země, včetně Británie, Francie, Itálie, Dánska a Islandu, oznámily záměr se k finskému uskupení připojit. Nepotvrdily ale konkrétní počty sil ani termíny. Mezi praporem o 600 vojácích a brigádou o 5 000 lidech tak zůstává mezera bez časového plánu.

V jádru doktríny SACEUR tím zůstává nevyřešený rozpor. Evropa buduje konvenční kapacity právě proto, aby Spojené státy mohly část sil stáhnout. Zároveň však dál spoléhá na americké schopnosti, za něž nebude mít ještě řadu let evropskou náhradu.