Švédsko testuje odolnost proti EMP

Představte si zimní ráno, kdy najednou zhasnou světla. Bez bouře, bez výbuchu. V horším scénáři přestanou fungovat nemocniční monitory, zamrznou semafory a zmizí mobilní sítě. Příčinou je výboj elektromagnetické energie, který do nechráněných kabelů pošle víc napětí, než pro jaké byly stavěné.

Podle SVT švédské úřady odpovědné za civilní obranu říkají, že země má proti zbraním využívajícím elektromagnetický pulz jen velmi slabou ochranu. Ozbrojené síly proto testují vybavení, aby zjistily, co takovou zátěž vydrží. Civilní sektor srovnatelný program nemá.

Za těmito testy nestojí jen obava z jedné ničivé exploze. Problém je širší: moderní státy postavily každodenní provoz na elektronice, kterou téměř nikdo nezkoušel v podmínkách extrémního elektromagnetického zatížení.

Rychlý elektrický náraz

Elektromagnetický pulz, zkráceně EMP, si lze představit jako náhlou napěťovou špičku, která se zachytí na všem, co funguje jako anténa. Elektrická vedení, telekomunikační kabely i desky plošných spojů takovou energii sbírají. Telefon na nočním stolku se možná jen restartuje. Přenosová soustava se stovkami kilometrů vedení, která se chovají jako obrovská anténa, čelí úplně jiné míře rizika.

Hrozby mají několik podob. Jaderný EMP by zasáhl rozsáhlé území, ale předpokládá jadernou válku. Nejaderné mikrovlnné zbraně už existují: společnost Thales nabízí systém THUNDERSHIELD pro neutralizaci dronů. Dostupné informace však ukazují spíše na lokální účinky než na kolaps celého kontinentu.

Samostatnou verzí téhož problému jsou sluneční bouře. Silná sluneční aktivita žene nebezpečné proudy dlouhými elektrickými vedeními; americká agentura NOAA tyto jevy sleduje jako provozní riziko pro sítě a navigaci. Kybernetické útoky a fyzická sabotáž mohou stejné služby vyřadit i bez exotické fyziky. Společným jmenovatelem je závislost: systémy založené na dlouhých kabelech a těsném digitálním propojení nabízejí mnoho vstupních bodů pro energii, která tam nepatří. Americký NIST zahrnuje ochranu před EMP do katalogu federálních bezpečnostních opatření vedle ochrany před požárem a povodní.

Nové dělení odpovědnosti

Švédsko netestuje jen jednotlivá zařízení. Znovu skládá i otázku, kdo má převzít řízení, když selžou civilní systémy. Nový úřad civilní obrany MCF buduje schopnosti ochrany obyvatelstva, zatímco vládní návrh z července 2026 řeší, kdo má civilní obranu během krize skutečně personálně zajistit. Nové zákony o odolnosti i přesun odpovědnosti za kybernetickou bezpečnost mezi úřady se teprve skládají.

Stejná zranitelnost se v Evropě objevuje pod různými názvy. Německý týdeník ZEIT napsal, že Německo plánovalo analýzu zranitelnosti vůči jadernému EMP. Nizozemská organizace TNO varuje, že prakticky všechny životně důležité procesy jsou digitalizované a mají „sotva nějaké záložní možnosti“. Nizozemská Rada pro kybernetickou bezpečnost žádá rychlá opatření, aby telekomunikace fungovaly i během výpadků.

Nejostřeji k věci přistupuje finský zákon o kritické infrastruktuře: určuje všechny subjekty klíčové pro odolnost společnosti, ukládá jim hodnocení rizik a vynucuje hlášení výpadků. Finsko přitom EMP téměř nezmiňuje. Řeší ale stejnou slabinu: digitální systémy potřebují jasné vlastníky, otestované plány a postupy pro chvíli, kdy elektronika přestane fungovat.

Ochrana vypadá jako údržba

Evropské sdružení provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E ve své zprávě o stabilitě sítí z července 2026 popisuje hlavní riziko jako kaskádové selhání: jeden vypadlý prvek spustí řetězovou reakci dalších poruch. Transformátor se přitom nemusí fyzicky zničit. Stačí, aby ochranné systémy odpojily části sítě a provozovatelé přišli o telemetrii, tedy živá data o tom, co se v síti děje. Bez nich se pořádkové obnovování provozu rychle mění v hádání.

Skutečná ochrana není nijak efektní. Patří k ní svodiče přepětí, které pohltí napěťové špičky, filtry na každém místě, kde kabel vstupuje do budovy, stíněné kryty, náhradní díly, záložní komunikace a pravidelná cvičení. Faradayova klec, tedy uzavřený kovový prostor blokující elektromagnetickou energii, ochrání to, co je uvnitř. Každý kabel nebo anténa vstupující do chráněného místa je ale zároveň dveřmi pro nežádoucí energii a potřebuje vlastní filtr, jak připomíná NIST SP 800-53.

Tahle práce je drahá, při úspěchu neviditelná a soupeří s naléhavějšími rozpočtovými položkami. Náklady dopadají na nemocnice, provozovatele sítí, telekomunikační firmy a obce, takže se odkládají snáz, než by bylo rozumné.

Švédské vojenské testy jsou důležité právě proto, že převádějí teorii na jednoduchý výsledek: přežije tato radiostanice, nebo ne? Pro evropské nemocnice a provozovatele sítí je praktická zkouška podobně přízemní. Mají zmapováno, co selže jako první? Jsou lidé vycvičeni, aby zareagovali? A existuje plán pro chvíli, kdy obrazovky zhasnou?