Švédské Gripeny zasahují pod velením NATO

Gripeny odstartovaly a ruská letadla zůstala mimo švédský vzdušný prostor. Severní středisko vzdušných operací NATO v Bodø, známé jako CAOC Bodø, zásah začlenilo do širšího obrazu situace nad Baltem. Běžné zachycení letadel poblíž Švédska se tak stalo praktickou zkouškou nejnovějšího křídla aliance: národní stroje, spojenecké úkolování, společné riziko (Straits Times, DW).

Letadla, piloti, základny i rozhodnutí o použití zbraní zůstávají v rukou států. NATO dodává společný radarový obraz, velitelský řetězec a systém ochrany vzdušného prostoru, díky němuž jsou stíhačky na východním křídle připravené ke startu (NATO, Atlantic Council). Vstup Švédska do tohoto řetězce mění mapu. Švédský vzlet už nekončí švédskou hranicí.

Národní stíhačky, spojenecký obraz oblohy

Severní křídlo NATO je teď souvislejší. Finsko a Švédsko přiblížily baltský prostor k arktickému severu a alianci tím přidaly ranveje, senzory i možnosti nasazení stíhaček kolem severozápadního okraje Ruska. Finské zpravodajství o incidentu drželo věc při zemi: švédský vzdušný prostor narušen nebyl a start zapadal do běžného vzorce odstrašení kolem Baltu (Yle, MTV Uutiset).

Cvičení ukazují, jak se tahle geografie mění ve vojenskou praxi. Ramstein Flag propojil Finsko se Švédskem, Norskem a Dánskem, zatímco živé lety řídilo pod spojeneckým vzdušným velením středisko CAOC Bodø (Yle, High North News). Stíhačka je jen viditelná část systému. Obtížnější aktivum leží za ní: radarová data, šifrované datové linky, tankovací letouny, velitelské uzly a souhlas jednat rychle.

Váhu tomu dává Kaliningrad. Ruská letadla pohybující se mezi pevninským Ruskem a enklávou mohou zkoušet koridory, které spojují Švédsko, Dánsko, Polsko a pobaltské státy. Nad Baltem stíhačky NATO opakovaně startují, aby identifikovaly a doprovodily ruské stroje, včetně letadel bez zapnutých transpondérů, letových plánů nebo rádiového spojení (Lrytas / ELTA). Postup je známý. Tempo však opotřebovává lidi i techniku.

Náklady zůstávají pod radarem

Pobaltské státy ukazují výměnu velmi názorně. Estonsko, Lotyšsko a Litva závisejí v trvalé ochraně vzdušného prostoru na spojeneckých rotacích, protože samy takové stíhací krytí vytvořit nedokážou. Když francouzský Rafale odstartoval ze Šiauliai a sestřelil dron nad Lotyšskem, jedno národní nasazení se proměnilo v regionální štít (LRT, Latvia Defence Ministry).

Tak vypadá odstrašení v praxi. Zároveň ukazuje účet. Špičkové letouny spotřebovávají hodiny pilotů, údržbové cykly i zbraňovou kapacitu na hrozby, které mohou být levné, pomalé nebo nejasné. Každý start spojence uklidňuje. Každý start také ukusuje z připravenosti.

Německá Alarmrotte, tedy dvojice stíhaček ve stálé hotovosti, ukazuje vyzrálou část systému: identifikovat, zachytit, doprovodit, nahlásit (Bundeswehr). Obrana proti dronům leží v méně přehledném prostoru. Německá debata míří k nízké vrstvě ochrany, rozdělené mezi armádu, policii a civilní úřady, kde se odpovědnost může rozmazat dřív, než je hrozba jasná (taz).

Právě tahle mezera je důležitá. Rusko nepotřebuje, aby každá zkouška vyvolala krizi. Stačí vytvořit dost tření, které nutí rozhodovat: vzlétnout, nebo čekat; identifikovat, nebo zasáhnout; použít drahý interceptor, nebo přijmout riziko. Ochrana vzdušného prostoru si s letadly poradit umí. Kombinovaný tlak dronů a pilotovaných strojů je těžší.

Evropský štít se dál opírá o Washington

Polsko vidí Balt jako prostor pro posilování, nejen jako hlídkovou zónu. Kaliningrad může komplikovat pohyb NATO po vzdušných i námořních trasách, které by v regionální krizi rozhodovaly (MON, IEŚ). NATO může v rámci dohodnutých plánů úkolovat letadla. Politickou a právní odpovědnost za použití síly však dál nesou státy.

Tady začíná evropská debata. Živou vojenskou práci dělá NATO. Evropská unie formuje pomalejší vrstvy: obrannou výrobu, vojenskou mobilitu, odolnost infrastruktury a sankce. Tyto nástroje jsou důležité, ale stíhačku během několika minut do vzduchu nedostanou.

Hlubší závislost zůstává americká. Podle hodnocení Atlantic Council se vzdušná síla NATO stále výrazně opírá o americké velení a řízení, zpravodajství, sledování a průzkum, tankování za letu, slučování dat ze senzorů a odolnost leteckých základen (Atlantic Council). Švédsko a Finsko dávají Evropě silnější severní křídlo. Neodstraňují však otázku pod ním: zda evropské státy unesou neviditelnou architekturu, která dělá každý viditelný start věrohodným.