Belgie zůstala bez fregat

Belgická fregata Leopold I podle belgických médií zhruba tři týdny stojí v americkém přístavu kvůli technické závadě. Její jediná sesterská loď Louise-Marie mezitím míří do plánované údržby. Překryv obou odstávek znamená, že členský stát NATO a EU nemá k dispozici ani jednu nasaditelnou eskortní loď vyšší třídy. Jedna mechanická porucha tak vynulovala celou belgickou kapacitu pro společnou námořní obranu.

NATO i EU lodě žádají. Dodávají je státy — nebo také ne.

Mnohonárodní námořní skupiny NATO vypadají jako alianční síla, jenže každá loď patří konkrétnímu námořnictvu. NATO vlastní flotilu nemá. Do stálých skupin ve vysoké pohotovosti pouze zařazuje fregaty, které mu členské státy dočasně poskytnou (NATO MARCOM, NATO). Stejně funguje i EU: operace typu ASPIDES, tedy mise v Rudém moři chránící obchodní lodě před útoky Húsíů, stojí výhradně na plavidlech, která se vlády rozhodnou vyslat (Rada EU, Operation ASPIDES).

Rozdělení moci je v tomto případě prosté. NATO a EU mohou koordinovat, plánovat a žádat. Lodě vlastní národní vlády, ty určují údržbu, najímají posádky a řídí nákupy nové techniky. Když belgické námořnictvo se dvěma fregatami spadne na nulu, z aliančního velitelství se náhradní loď sama neobjeví. Mezeru zaplní jiný spojenec, nebo zůstane otevřená.

Nizozemské propojení

Belgie a Nizozemsko spolu nejen cvičí. V rámci velitelské struktury Admiraal Benelux obě námořnictva sdílejí operační plánování i část štábní práce (Admiraal Benelux). Stárnoucí fregaty také nahrazují společně, prostřednictvím jediné smlouvy s Naval Group (Naval Group).

Taková integrace má cenu ve chvíli, kdy jeden z partnerů dočasně vypadne. Nizozemští plánovači, kteří počítali s belgickou fregatou pro společné úkoly, musí slot pokrýt sami, nebo přijmout slabší přítomnost. Zmínka o belgické situaci se objevila i v nizozemských parlamentních dokumentech, což ukazuje, že si úředníci problému všimli (1848.nl). Důkaz, že nizozemské námořnictvo mezeru formálně zaplnilo, k dispozici není. Sdílené velení ale funguje jen tehdy, když obě strany skutečně dokážou postavit lodě.

Stejný nedostatek ve větším měřítku

Německo ukazuje nákupní verzi téhož problému. Berlín zrušil problematický program fregat F126 a přešel na návrh společnosti TKMS poté, co se původní projekt ukázal jako nedodatelný (Quwa). Podle agentury Reuters, kterou citovala n-tv, chce NATO po Německu čtyři bojové lodě specializované na protiponorkový boj v nejvyšší pohotovosti (n-tv/Reuters). První dodávky se nečekají před rokem 2029.

Dánsko řeší poptávkovou stranu téže rovnice. Ozbrojená ruská plavidla proplouvají dánskými úžinami dost často na to, aby se jejich sledování stalo rutinou (Tidende). Kodaň objednala nové lodě pro dohled a ochranu, dodávky se však táhnou do let 2028 až 2030 (BT).

Vzorec se opakuje: hrozba je přítomná, lodě jsou budoucí.

Kdo má odpovědět

Z belgické poruchy nevyplývá, že NATO kvůli ní přišlo o konkrétní neobsazený eskortní slot. Alianční systém je postavený na rotaci a mezery umí v čase vstřebávat. Operační záznamy, které by potvrdily nebo vyvrátily nesplněný závazek, nejsou veřejné. Prostor pro chybu je úzký, ne nutně prolomený.

Evropské námořní závazky ale rostou rychleji než údržbové kalendáře a nákupní systémy, které je mají naplnit. Belgie nedokáže nasadit ani jednu fregatu. Německé lodě pro protiponorkový boj jsou roky daleko. Dánsko objednává trupy, které dorazí až po hrozbách, na něž mají reagovat. Odpovědnost leží u národních ministerstev obrany: u vlád, které podepisují společné závazky a poté podfinancují, zdrží nebo neudrží lodě, bez nichž tyto závazky zůstávají na papíře.