Třicet šest států podepsalo smlouvu o stíhání ruských lídrů za invazi na Ukrajinu

Šestatřicet zemí a Evropská unie podepsaly 15. května v moldavském Kišiněvě statut, který zakládá Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině. Soud má sídlit v Haagu a zaměřit se na ruské představitele, kteří rozhodli o invazi, od Vladimira Putina po nejvyšší vojenské velení. Jde o první mezinárodní tribunál věnovaný přímo stíhání agrese od procesů v Norimberku a Tokiu. Mezi vytvořením soudu a tím, aby se někdo skutečně ocitl před soudci, však zůstává velká mezera. A koalice, která za tribunálem stojí, je užší, než by si jeho tvůrci přáli.

Co může soud dělat a proč byl potřeba

Tribunál vzniká kvůli slabému místu v dosavadním systému. Mezinárodní trestní soud, tedy stálý světový soud pro válečné zločiny, nemůže stíhat zločin agrese, pokud obviněný stát není jeho členem. Rusko zakládající smlouvu soudu podepsalo v roce 2000, ale v roce 2016 od ní odstoupilo. Druhou možností by bylo postoupení věci Radou bezpečnosti OSN, jenže tam má Moskva právo veta.

Nový tribunál obě překážky obchází přes takzvanou rozšířenou částečnou dohodu, nástroj Rady Evropy, který umožňuje skupině ochotných států postupovat bez jednomyslného souhlasu všech (Jurist). Statut zároveň ruší imunitu hlavy státu. Putin, ruský premiér i ministr zahraničí mohou být obžalováni, řízení proti této trojici se však automaticky pozastaví po dobu, kdy zůstávají ve funkci. Na vojenské velitele, jako jsou Valerij Gerasimov a Sergej Šojgu, se tato ochrana nevztahuje. Soudit je v nepřítomnosti lze hned.

Zúčastněné státy zvolí 15 soudců a funkci prokurátora bude na sedm let zastávat jedna nezávislá osoba (Cambridge International Legal Materials). Ukrajina očekává první rozsudky do roku 2028 (Ukrainska Pravda).

Problém vymáhání

Tribunál nemá vlastní policii. Každé zatčení bude záviset na tom, zda některý členský stát skutečně zasáhne. Dosavadní zkušenost vybízí ke střízlivosti. Mezinárodní trestní soud vydal na Putina zatykač v roce 2023; Mongolsko ho při jeho návštěvě nezadrželo. Zvláštní tribunál pro Libanon v roce 2020 odsoudil v nepřítomnosti členy Hizballáhu za vraždu bývalého premiéra Rafíka Harírího. Zatčen nebyl nikdo z nich. Jugoslávský tribunál obžaloval Radovana Karadžiće v roce 1995; Srbsko ho zatklo až o třináct let později, když se kvůli ambicím na vstup do EU stalo jeho ukrývání dražší než vydání.

Moskva už dala najevo, jak soud čte. Ruská Duma 13. května poměrem 384 ku 0 schválila zmocnění prezidenta nasadit vojenskou sílu v zahraničí k „ochraně ruských občanů“, kteří čelí stíhání před zahraničními nebo mezinárodními soudy (TASS, DW). Zákon kodifikuje stejnou doktrínu, na kterou se Rusko odvolávalo před vstupem do Gruzie v roce 2008 a na Ukrajinu v roce 2014.

Koalice s mezerami

Mezi 36 signatáři výrazně převažují evropské státy (Council of Europe, DW). Mimo Evropu se připojily jen Austrálie a Kostarika. Žádná africká, asijská ani významná latinskoamerická vláda statut nepodpořila. Tato absence posiluje námitku, která už zní v neangažovaných metropolích: že jde o selektivní západní spravedlnost, uplatňovanou vůči Rusku, nikoli však vůči intervencím NATO v Iráku nebo Libyi.

Ani v Evropě není podpora úplná. Dvanáct členů Rady Evropy podpis odmítlo. Čtyři z nich jsou členské státy EU: Maďarsko, Slovensko, Bulharsko a Malta. Maďarsko a Slovensko opakovaně blokovaly unijní sankční balíky a využívaly ropovod Družba jako vyjednávací páku. Bulharská úřednická vláda veřejné zdůvodnění nenabídla. GERB, hlavní opoziční strana, označila odmítnutí za „politickou chybu“, která není slučitelná s členstvím v NATO a EU. Mezi zeměmi mimo EU vyniká Turecko: člen NATO odmítl podpořit odpovědnost za agresi proti partnerskému státu.

Spojené státy, které členem Rady Evropy nejsou, mlčí. Washington dříve upřednostňoval méně viditelný hybridní tribunál a obává se, že normalizace stíhání agrese by mohla v budoucnu otevřít právní zpochybňování amerických vojenských operací. Neangažovanost Trumpovy administrativy vyvolává obavy z rozpočtových výpadků u soudu, jehož odhadované roční provozní náklady činí 75 mil. EUR. Evropská komise přislíbila 10 mil. EUR na počáteční zřízení, dlouhodobé financování však vyřešené není.

Otevřený spis

Hodnota tribunálu nemusí spočívat hlavně v rychlých rozsudcích. Mezinárodní soudy vytvářejí právní záznam, který začne mít praktický význam ve chvíli, kdy se změní domácí politika. Francie se v dubnu připojila k řídicímu výboru a ministr zahraničí Jean-Noël Barrot prohlásil: „Il n'y a pas de paix sans la justice, ni de justice sans la vérité“ (Le Figaro). Nizozemsko potvrdilo Haag jako sídlo soudu, čímž posílilo roli města jako světového centra mezinárodní justice.

Zda se soud dostane od obžalob k vymáhání, bude záviset na otázkách, které žádný statut nevyřeší: jak dlouho Putin zůstane u moci, zda jeho generálové někdy vycestují mimo Rusko a zda evropská koalice vydrží ve chvíli, kdy prosazování práva začne mít skutečnou politickou cenu.