Trump otevírá vlastní ukrajinský kanál

Dva dny před tím, než se měli v Ankaře sejít lídři NATO, mluvil 5. července Donald Trump zvlášť s Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským. Nevzniklo žádné společné prohlášení, neexistuje ověřená posloupnost hovorů ani shodný popis toho, co zaznělo (Le Monde, ZEIT). Dvaatřicet spojeneckých delegací tak přijíždí na summit ve chvíli, kdy americký prezident právě vedl vlastní linku s oběma stranami války.

Co hovory změnily a co ne

Telefonátem Trump politiku NATO přepsat nemohl. Generální tajemník Mark Rutte několik týdnů zužoval agendu ankarského summitu na výdaje na obranu, výrobu zbraní a munice a podporu Ukrajiny (NATO). Spojenečtí vyslanci už před příjezdem lídrů vyjednali text závěrečného prohlášení (Euronews). Trump může na spojence tlačit, sám však dohodnutou alianční linii změnit nedokáže.

Změnil politickou atmosféru. Podrobnosti o rozhovoru s Putinem, který podle dostupných zpráv trval zhruba 90 minut, pocházejí z brífinku kremelského poradce Jurije Ušakova. Je proto potřeba je číst jako moskevský výklad, ne jako ověřený obsah hovoru (n-tv). Spojenci přijeli s vědomím, že budou muset hájit už předjednané závazky k článku 5, tedy alianční záruce kolektivní obrany, k obranným výdajům i k Ukrajině. A budou to dělat u stolu s prezidentem, který právě mluvil s oběma válčícími stranami.

Hovory proto otevřely praktickou otázku: jsou peníze, systémy protivzdušné obrany a výrobní kontrakty za těmito závazky dost konkrétní na to, aby je žádný vedlejší kanál s Putinem nemohl rozložit?

Jak odpověděla Evropa

Evropské reakce se nerozdělily podle míry znepokojení, ale podle toho, co jednotlivé metropole od Ankary potřebují.

Polsko se jistí na třech stranách. Hlavním požadavkem Varšavy je trvalá přítomnost amerických vojáků na polském území (Wprost, gov.pl). Premiér Donald Tusk ale své delegaci zároveň řekl, aby byla opatrná vůči dalším finančním závazkům pro Ukrajinu. Polsko podle něj už nese zvláštní břemeno při ochraně východní hranice EU (RMF24). Varšava tím neříká, že se má pro Ukrajinu dělat méně. Odmítá ale roli neomezeného plátce ve chvíli, kdy zároveň slouží jako hlavní logistický koridor směrem na východ.

Německo odpovědělo penězi. Kancléř Friedrich Merz znovu potvrdil, že se Ukrajina může na Berlín spoléhat, zejména v protivzdušné obraně (Handelsblatt). Berlín prosazoval dlouhodobější závazek podpory a podle FAZ by největší část dodatečného financování pravděpodobně připadla právě na Německo. Logika je zřejmá: spojeneckou podporu finančně ukotvit tak pevně, aby ji žádný bilaterální telefonát nemohl zrušit.

Francie vymezila formální hranici. Společné francouzsko-německo-britsko-ukrajinské prohlášení ze 7. června říká, že jakýkoli prvek případného urovnání, který se dotýká EU nebo NATO, musí schválit členské státy či spojenci (Élysée). Přeloženo z diplomatického jazyka: Washington nemůže v dohodě s Moskvou směnit evropské nebo alianční zájmy. Macron připouští, že Trumpův kanál k Putinovi může být užitečný, ale jen pokud ho omezují ukrajinská účast a evropský souhlas.

Finsko a Švédsko nejvýrazněji formulovaly pohled, podle něhož Trumpův přístup k Moskvě nemusí být pouze rizikem, ale i nástrojem. Prezident Alexander Stubb opakovaně tvrdí, že Putina může k jednacímu stolu přimět jen Trump (Yle). Švédský premiér Ulf Kristersson stanovil tři podmínky: větší evropskou odpovědnost za obranu, silnější zbrojní výrobu a pokračující podporu Ukrajině (GP). Obě země čtou Ukrajinu prizmatem bezpečnosti v Baltském moři. Pokud by spojenecká podpora slábla, změnil by se s ní i vojenský poměr sil kolem Ruska v severní Evropě.

Test dodání

Trumpovy hovory změnily politickou atmosféru summitu, nikoli samotná rozhodnutí NATO. Žádný balík pomoci se viditelně nezměnil. Žádný společný americko-rusko-ukrajinský popis jednání zveřejněn nebyl. Všechny evropské pozice se sbíhají v jedné praktické odpovědi: závazky je potřeba ukotvit tak konkrétně, aby je žádný telefonát nemohl rozvázat. Zda slíbené systémy protivzdušné obrany skutečně dorazí, výrobní kontrakty se podepíší a peníze začnou proudit, je teď otázka, kterou tyto vlády dluží vlastním veřejnostem.