Trump hrozí 100% cly na francouzské víno

Daň z výnosů digitálních platforem a clo na šampaňské se ocitly ve stejném transatlantickém sporu. Trump pohrozil, že na francouzské víno a šampaňské uvalí 100% cla, pokud Paříž nezruší daň z digitálních služeb. Ta se nepočítá z klasického firemního zisku, ale z tržeb, které velké technologické platformy získávají od francouzských uživatelů (Euronews, Europa Press). Formální americké obchodní rozhodnutí zatím neexistuje. Samotná hrozba ale přichází ve chvíli, kdy už Spojené státy na vína z EU uplatňují 15% clo, zvýšené z předchozích 10 % (CNBC, Euronews).

Spor vlád, který zaplatí zemědělci

Francie podle často citovaných, nikoli však nezávisle ověřených rozpočtových údajů vybírá z daně z digitálních služeb zhruba 700 mil. EUR ročně (Mashable). Daň dopadá na společnosti s globálními tržbami alespoň 750 mil. EUR a francouzskými digitálními tržbami alespoň 25 mil. EUR (CIAT, tagesschau). Většina firem, které tyto prahy překračují, sídlí ve Spojených státech. Washington proto mluví o diskriminaci. Paříž tvrdí, že jen vyplňuje mezeru po zablokovaném projektu OECD známém jako Pilíř jedna, který měl přesunout část daňových práv do zemí, kde platformy skutečně vydělávají, místo aby zůstala hlavně tam, kde mají formální sídlo (Gov.je, Taxspoc).

Obě strany mají část pravdy. Starý systém firemního zdanění špatně zachycuje hodnotu, kterou digitální platformy vytvářejí v zemích s miliony uživatelů, ale bez fyzických kanceláří. Francouzské prahy zároveň v praxi dopadají hlavně na americké technologické skupiny, což z washingtonského argumentu dělá politicky snadno prodejnou věc. Odveta se však technologických firem netýká. Míří na víno, protože alkohol má vysokou hodnotu, citlivou značku a ve francouzském případě i silný symbolický náboj.

Vývoz francouzského vína a lihovin do Spojených států podle exportní federace FEVS už loni klesl o 21 %. Ne celý pokles lze připsat clům; roli hrála i slabší poptávka a snižování zásob. Stoprocentní clo by ale americkým dovozcům fakticky zdvojnásobilo vstupní cenu ještě před jakoukoli marží, takže bolestivý propad by se mohl změnit v rozpad části trhu (Comercio.gob.es, CNBC).

Náklady nekončí na francouzské hranici

Protože obchodní politika patří mezi pravomoci EU, cla zaměřená na francouzské zboží se automaticky stávají sporem s Bruselem, nikoli jen s Paříží (tagesschau, Deutsche Welle). Pokud víno funguje jako páka na Francii, může stejný princip dopadnout i na jiné členské státy.

Itálie už tlak cítí. V prvním čtvrtletí roku 2026 klesl italský vývoz vína do Spojených států meziročně o 20,5 % na 407,9 mil. EUR. U lihovin propad dosáhl 35 % (WineNews, Federvini). Španělsko, pro které jsou Spojené státy největším odbytištěm vína mimo EU, tam vyvezlo víno za 331 mil. EUR, ale nákupy klesly o 15 %. Madrid odpověděl plánem ICEX, tedy státem podporovaným programem pro exportéry, který pěti stovkám španělských firem nejvíce vystavených americkému trhu nabízí obchodní informace a pomoc s hledáním jiných odbytišť (EFEagro, Ministerio de Economía).

Irsko je zranitelné jinak. Sídlí tam evropské centrály mnoha amerických technologických firem, na které francouzská daň míří. Podle vládních odhadů by v širších scénářích amerických cel mohl irský HDP klesnout o 2,75 % až 4 % a zaměstnanost o 2,5 % až 3,25 %; v ohrožených odvětvích pracuje 110 000 až 160 000 lidí (RTÉ, The Irish Times). Dublin se nebojí cel na víno. Obává se, že každý evropský pokus zdanit nebo regulovat americké platformy může vyvolat odvetu proti tomu exportnímu sektoru, který se zrovna politicky hodí.

Německo zvolilo opatrnost. Ministryně hospodářství Katherina Reicheová odmítla výzvy části poslaneckého klubu SPD k zavedení německé digitální daně a dala přednost uklidnění sporu před krokem, který by mohl vtáhnout Berlín do stejného konfliktu (tagesschau).

Co zůstává nejisté

Hlavní neznámou zůstává, zda stoprocentní clo skutečně začne platit. Dokud nepřijde formální rozhodnutí USTR, amerického úřadu, který provádí prezidentská celní rozhodnutí, jde o tlak, ne o hotovou politiku. Druhou neznámou je, zda proces OECD kolem Pilíře jedna dokáže přinést dohodu, která by národní digitální daně učinila zbytečnými. Posun je už roky pomalý.

Rozdělení nákladů je nerovné už teď. Digitální daň píší vlády a míří na platformy. Hrozba odvety dopadá na pracovníky ve vinicích v Champagne, dovozce v New Yorku a vinařské regiony jižní Evropy, které s touto daňovou politikou nemají nic společného. Vlády a technologické skupiny se přou o podobu daňového systému. Riziko nesou zemědělští exportéři. Tento vzorec platí bez ohledu na to, zda právě toto clo nakonec vstoupí v platnost.