Turecko chystá zákon, který dá prezidentu Erdoganovi kontrolu nad spornými vodami ve Středomoří

Od egejských ostrovů těsně u anatolského pobřeží až po plynová pole jižně od Kypru se Turecko chystá přepsat právní mapu východního Středomoří. Návrh AKP nazvaný „zákon o námořních jurisdikčních zónách“, představený 12. května na Ankarské univerzitě, by poprvé převedl doktrínu Modré vlasti do zákona. Prezident Recep Tayyip Erdogan by podle něj mohl vyhlašovat výlučnou kontrolu nad vodami, které za své považují Řecko a Kypr (Al-Monitor, Turkiye Today). Načasování není náhodné: Ankara 7. a 8. července hostí summit NATO a návrh má podle očekávání dorazit do parlamentu několik týdnů předtím.

Domácí zákon s přeshraničním účinkem

Turecko nikdy nepodepsalo UNCLOS, Úmluvu OSN o mořském právu, která je nejbližší globální ústavě pro oceány a moře. Návrh proto obchází smluvní závazky a staví na domácím právním mechanismu. Turecké úřady by mohly zastavovat, zabavovat nebo vykazovat lodě působící v oblastech, na které si Ankara jednostranně činí nárok. Řecký ministr zahraničí Jorgos Gerapetritis 15. května varoval, že uzákonění těchto nároků „pohřbí uvolnění v Egejském moři“ (iefimerida.gr). Atény už v březnu poslaly OSN formální dopis, podle něhož všechny řecké ostrovy bez ohledu na velikost vytvářejí plné námořní zóny podle obyčejového mezinárodního práva (Capital.gr).

Za tureckými hranicemi návrh sám o sobě mezinárodněprávní účinky nemá. Ankara je ale nutně nepotřebuje. Zavedením prezidentského dekretu by se z dosavadních námořních provokací staly formální kroky státní moci. Spor by se tím posunul od demonstrací síly k zákonu zapsanému ve sbírce.

Tři evropské mocnosti, tři různé kalkulace

Evropská reakce ukazuje hluboký rozdíl mezi Francií, Německem a Itálií.

Francie zvolila vojenské signály. Emmanuel Macron navštívil letadlovou loď Charles de Gaulle u Kréty poté, co 25. dubna v Aténách prohlásil, že Francie bude stát při Řecku „ať se stane cokoli“ (Élysée). Dohoda o postavení ozbrojených sil s Kyprem, očekávaná v červnu, má formalizovat francouzskou vojenskou přítomnost na ostrově a proměnit jižní Kypr v předsunutou platformu evropské projekce síly (Observatoire Turquie).

Německo hraje na obě strany. Vláda Friedricha Merze posuzuje turecké rakety dlouhého doletu jako náhradu za Tomahawky a rozhodnutí může padnout přímo na summitu v Ankaře (Klamm.de). Berlín chce nákup záměrně financovat bilaterálně, nikoli přes SAFE, nový fond EU pro společné obranné nákupy, protože Řecko a Kypr by dohodu na unijní úrovni zablokovaly (RegionalHeute). Nadace Konrada Adenauera to označuje za „strategickou sázku“: Německo dává přednost Turecku jako jižní kotvě NATO před solidaritou s členskými státy EU (KAS).

Itálie mlčí. Řím uzavřel dohodu o dronech se společností Baykar, prohlubuje s Ankarou námořně-průmyslovou spolupráci a do roku 2030 míří na vzájemný obchod v hodnotě 40 mld. EUR (Formiche). Z Palazzo Chigi zatím nezazněla žádná veřejná kritika návrhu vycházejícího z doktríny Modré vlasti.

Past NATO

Oslabení americké vojenské přítomnosti v Evropě, včetně stažení 5 000 vojáků z Německa a zrušené rotace brigády do Polska, posiluje tureckou pozici velmi konkrétně (LA Times, Euronews). Generální tajemník NATO Mark Rutte v dubnu navštívil turecký obranný komplex ASELSAN, označil rozvoj tamního vojensko-průmyslového sektoru za „revoluci“ a veřejně se odmítá vyjadřovat ke sporu mezi Řeckem a Tureckem (NATO, NATO transcript).

Turecko už dříve ukázalo, že pravidla NATO umí využívat k vymáhání ústupků. Veto švédského členství proměnilo v páku pro zajištění dohod o stíhačkách F-16. Americké sankce kvůli nákupu systému S-400 ustálo, aniž by z aliance odešlo. Nyní uzákoňuje námořní nároky vůči dvěma členům EU a zároveň hostí summit, který potřebuje jejich spolupráci. Každý takový krok testuje, zda alianční princip konsenzu, kde může rozhodnutí zablokovat jediný člen, Turecko omezuje, nebo mu naopak dává další nástroj.

Co zůstává otevřené

Návrh zatím nevstoupil do tureckého parlamentu. To, zda projde před summitem, nebo až po něm, rozhodne, zda spojenci dostanou hotovou věc, nebo vyjednávací žeton. Nejsilnější nástroje EU, tedy sankce, vyžadují jednomyslný souhlas Rady a zůstávají blokované stejnými státy, které nyní prohlubují zbrojní vazby s Ankarou. U kyperských plynových polí Kronos, Aphrodite a Glaucus se kvůli právní nejistotě hromadí investiční zpoždění (Politis). Tři největší evropské mocnosti mají každá svou cenu za přivření očí. Turecko sází na to, že se nedohodnou na ceně odporu.