Turecko uzákoňuje sporné námořní nároky, zatímco evropské mocnosti podepisují nové obranné dohody

Turecko se chystá převést každý sporný námořní nárok v Egejském moři a východním Středomoří do vnitrostátního práva. Tři z největších evropských ekonomik mezitím v posledních dvou týdnech zamířily do Ankary podepisovat obranné dohody.

Návrh „zastřešujícího zákona“ o námořní jurisdikci, který má po 31. květnu zamířit do tureckého parlamentu, kodifikuje hrozbu casus belli z roku 1995 proti rozšíření řeckých teritoriálních vod, zbavuje sporné egejské ostrovy nároku na námořní pásma tím, že je označuje za „šedé zóny“, a dává prezidentovi pravomoc vyhlašovat námořní oblasti se „zvláštním statusem“ bez dalšího souhlasu parlamentu (Ethnos, Protothema). Turecko nikdy nepodepsalo UNCLOS, tedy Úmluvu OSN o mořském právu, která určuje globální pravidla pro námořní hranice. Brusel tak nemá ani společný právní rámec, o který by mohl opřít spor s Ankarou o její nároky (Libre).

Zbrojní bazar

V posledních dvou týdnech před tímto termínem tři z největších evropských ekonomik prohloubily obranné vazby s Tureckem.

Belgie vyslala ve dnech 10.–14. května do Ankary a Istanbulu 428člennou obchodní delegaci vedenou královnou Mathilde. Ministr obrany Theo Francken podepsal devět obranných dohod, projevil zájem o turecké drony a označil Turecko za „vzor“ evropské obranné modernizace (Yeni Safak, BusinessAM). Francken zároveň prohlásil, že Belgie podporuje zapojení Turecka do SAFE, tedy programu Security Action for Europe, unijního nástroje pro financování obrany v objemu 150 mld. EUR. Řecko a Kypr tureckou účast v SAFE v říjnu 2025 vetovaly. Belgie nyní chce, aby se toto rozhodnutí změnilo (Daily Sabah).

Francouzská společnost Safran Electronics podepsala 12. května v Istanbulu strategické partnerství s Baykarem, hlavním tureckým výrobcem dronů. Dohoda nahrazuje na dronech TB2 kanadské senzory francouzskými zaměřovacími systémy, čímž Baykar snižuje závislost na západních exportních omezeních (Opex360). O tři týdny dříve stál Emmanuel Macron v Aténách a francouzskou doložku o vzájemné obraně s Řeckem označil za „nedotknutelnou“, přičemž francouzský jaderný deštník vztáhl i na řecké území (Le Figaro). Paříž tak současně slibuje bránit Řecko a vyzbrojuje zemi, která mu hrozí.

Německo 18. května obnovilo Strategický dialog s Tureckem, poprvé od roku 2014, a zároveň zkoumá turecké střely dlouhého doletu jako možnou náhradu za Tomahawky (KAS). Berlín také podporuje zařazení Turecka do SAFE.

Proč Evropa nedokáže odpovědět

Evropská unie má formální nástroje pro případy, kdy někdo zpochybňuje svrchovanost jejích členů: cílený sankční rámec vytvořený v roce 2019, zmrazenou modernizaci celní unie a páku v podobě předvstupních fondů. Proti Turecku však tyto nástroje nefungují.

Sankce vyžadují jednomyslnost v Radě, tedy souhlas všech 27 vlád; jediný stát je může zablokovat. Maďarsko už v minulosti opatření týkající se Turecka vetovalo. Bulharsko a Rumunsko, které závisejí na turecké spolupráci v Černém moři, se konfrontaci brání. Dohoda EU a Turecka o migraci z roku 2016, podle níž Ankara hostí zhruba 3,9 milionu syrských uprchlíků, dává Turecku strukturální páku nad jakýmkoli trestním krokem. Sankce proti Ankaře by mohly vyvolat migrační krizi na jihovýchodní hranici Evropy (CER, Verfassungsblog).

Řecku a Kypru zůstává jeden nástroj: veto. Zablokovaly Turecku vstup do SAFE a dál brzdí jednání o celní unii. Veto ale pouze brání výhodám, samo o sobě nevytváří náklady. Turecko v říjnu 2025 o přístup k SAFE přišlo; od té doby nezměnilo jediný námořní nárok.

Koalice, která usiluje o zrušení tohoto veta, se rozšiřuje. Belgii, Německu, Itálii, Španělsku, Maďarsku i Polsku připadá turecké zapojení do SAFE jako logika alianční spolupráce v NATO, nikoli jako ústupek Ankaře. Státy, které nakupují turecké zbraně, zároveň tlačí na to, aby Turecko získalo přístup k unijním obranným penězům.

Štít NATO

Atény tvrdí, že turecký zastřešující zákon nebude mít podle mezinárodního práva „žádný právní účinek“. Mluvčí řecké vlády Pavlos Marinakis ho označil za domácí politické divadlo (Ethnos). Turecko si ale vytváří vnitrostátní právní oprávnění pro budoucí kroky ve sporných vodách. Jakmile zákon projde, další souhlas parlamentu už nebude potřeba.

Summit NATO v Ankaře, plánovaný na 7.–8. července, přijde jen několik týdnů po očekávaném schválení zákona. Žádný členský stát EU nebude chtít veřejný střet s hostitelskou zemí. Turecko nejprve uzákoní své námořní nároky a poté přivítá alianci, která Evropě svazuje ruce při odpovědi. Načasování summitu mu tak poskytuje politický štít.