Kypr brzdí turecké výhody v EU

Maria Angela Holguin Cuellar, bývalá kolumbijská ministryně zahraničí a dnes zmocněnkyně OSN, už měsíce pendluje mezi Nikósií, Ankarou, Aténami a New Yorkem. Její mandát zní skromně: přimět obě strany rozděleného Kypru, aby se dohodly alespoň na formátu nových jednání. Dohoda o urovnání sporu na obzoru není. Z kyvadlové diplomacie se ale stal test toho, kdo bude určovat podmínky evropského vztahu s Tureckem, protože několik hlavních výhod, o které Ankara v EU stojí, zůstává politicky navázáno na posun v kyperské otázce (European Council, Yeni Safak).

V Aténách a Nikósii nejde jen o samotný Kypr, ale o pořadí kroků. Evropa potřebuje Turecko kvůli NATO, migraci i stabilitě v regionu. Obava zní takto: velké evropské metropole nejprve Ankaře nabídnou obchodní a obranné ústupky a teprve potom budou tlačit Řecko a Kypr, aby přijaly řešení, které z takového poměru sil vyplyne. Proces vedený Holguin má tomuto scénáři bránit tím, že udrží při životě věrohodnou linii OSN. Kypr tak může dál tvrdit, že odměny pro Turecko mají počkat.

Turecké výhody z EU stále vedou přes Kypr

Tuto vazbu si Evropská unie zapsala do vlastních rozhodnutí. Závěry Evropské rady z let 2020 i 2024 spojují jakékoli zlepšení vztahů s Tureckem s uklidněním situace ve východním Středomoří a s konstruktivním přístupem ke Kypru (European Council). Na dvou tématech je vidět, jak tento mechanismus funguje. Modernizace celní unie vyžaduje souhlas členských států v Radě EU, kde jednají vlády. Kypr tam sice nemusí mít ve všech případech formální veto, ale může zvýšit politickou cenu takového souhlasu. Bezvízový styk pro turecké občany zase běží přes soubor technických kritérií pod dohledem Evropské komise, jenže i tam rozhoduje politická vůle členských států (Commission Turkey report).

Kypr nemůže právně zablokovat každý spis týkající se Turecka. Jako členský stát EU však dokáže z každého takového rozhodnutí udělat politický problém. Řecko tuto pozici podporuje. Kyperský ministr zahraničí Constantinos Kombos řekl, že vízová liberalizace, modernizace celní unie i širší vztah s Tureckem musí zůstat svázány s tureckými závazky na ostrově (ProtoThema).

Ne všechny evropské metropole tuto vazbu berou jako pevnou závoru. Několik větších vlád chce mít prostor jednat s Tureckem o obchodu, migraci a bezpečnosti bez čekání na výsledky mise Holguin. Francie trvá na podmíněnosti, zároveň se ale zajišťuje přes vlastní obranné vztahy s Kyprem. Podepsala dohody o spolupráci údajně v hodnotě kolem 800 mil. eur, napojené na SAFE, nový unijní nástroj obranných půjček pro vojenské projekty v členských státech (Cyprus Mail, European Commission). Tyto vlády Kypr formálně podporují. Nechtějí však, aby Nikósie zmrazila každý kanál vůči Ankaře.

Ostrov jako páka i aktivum

Právě tady se rozpor zostřuje. Kypr je nevyřešený konflikt, který brzdí hlubší propojení EU s Tureckem, a zároveň vojenský uzel, do něhož Unie investuje. Nikósie podepsala půjčku ze SAFE ve výši 1,18 mld. eur a staví se do role zázemí pro krizovou reakci i obranně-průmyslovou spolupráci (CNA). Obranné peníze z EU zvyšují význam Kypru pro evropskou bezpečnost. Tím se hůře obchází. Zároveň ale stejné strategické důvody vedou jiné metropole k tomu, aby si nechaly otevřené kanály s Tureckem.

Turecké odmítání uznat Kyperskou republiku se neprojevuje jen při jednáních o urovnání sporu, ale i v běžných mezinárodních fórech. EU nedávno Ankaru pokárala za to, že Kypr vyloučila z příprav klimatického summitu COP31 (Reuters via Straits Times). Jenže tytéž vlády, které v tomto případě Kypr brání, se zdráhají dovolit, aby blokoval obranná partnerství se spojencem v NATO.

Nejširší propast zůstává v samotném obsahu sporu. Turecký ministr zahraničí Holguin sdělil, že Ankara podporuje dvoustátní řešení a požaduje uznání svrchované rovnosti kyperských Turků. To je daleko od dlouhodobého rámce OSN, který počítá s federálním urovnáním (Yeni Safak). Zprávy o možných prvcích dohody, jako je „volná federace“, územní návraty nebo přímý obchod pro kyperské Turky, nemají oficiální podporu žádné ze stran a je rozumné je číst jako zkušební balonky (Kibris Postasi).

Kyperští představitelé říkají, že Holguin dál pracuje s generálním tajemníkem OSN Antóniem Guterresem na svolání schůzky ve formátu „5+1“: dvě kyperské strany, Řecko, Turecko a Británie plus OSN. Setkání by se mohlo konat na konci července nebo na začátku srpna (Philenews, UN). Holguin může takový stůl svolat. Nemůže ale velké evropské metropole donutit, aby pokrok na Kypru braly jako cenu za další obchod s Tureckem.