Turecké F-16 obtěžovaly tři ministry obrany EU

Večer 7. června odstartovaly z letiště, které mezinárodní společenství neuznává, dvě turecké stíhačky F-16 a sledovaly letadla s ministry obrany Řecka, Francie a Nizozemska. Ti mířili na Kypr na unijní jednání o evropské vzájemné obraně. Rádiové rušení z turecky okupované části ostrova narušilo komunikaci v kokpitech. Všechna tři letadla bezpečně přistála v Larnace. Druhý den ministři jednali o tom, jak se má Evropa bránit. Žádná z jejich vlád veřejně nepřiznala, co se nad nimi krátce předtím odehrálo.

Incident a ticho kolem něj

Kyperské ministerstvo obrany zaznamenalo incident ve dvou vlnách: v 19:14 místního času proti francouzskému a nizozemskému letadlu, v 19:51 proti řeckému vojenskému stroji (Protothema, Newsit). Vysílání vycházelo z letiště Tymbou na okupovaném severu, které neuznává ICAO, tedy organizace OSN pro civilní letectví. Dvě F-16 ministerská letadla sledovaly z odstupu, nepřiblížily se k nim bezprostředně.

Řecko incident zaznamenalo oficiální cestou. Francie, Nizozemsko, Polsko, Bulharsko, Irsko, vysoká představitelka EU Kaja Kallasová ani generální tajemník NATO Mark Rutte nevydali žádné veřejné prohlášení (avízo Evropské služby pro vnější činnost; v povýjezdových výstupech se odsouzení neobjevilo). Každý z těchto aktérů má vůči Turecku vlastní závislost: zbrojní zakázky, koordinaci v NATO, řízení migrace nebo energetický tranzit.

Jen o několik dní dříve přitom Evropská služba pro vnější činnost, tedy diplomatická služba EU, formálně odsoudila Moskvu za „bezohledné porušení vzdušného prostoru EU“ (EEAS). Když Turecko rušilo letadla tří ministrů členských států na cestě na oficiální obranné jednání EU, instituce zůstala zticha.

Dvojí hra Francie

Výsledek jednání tento rozpor ještě zvýraznil. Několik hodin po incidentu podepsala francouzská ministryně obrany Catherine Vautrinová s Kyprem dohodu o statusu ozbrojených sil (SOFA). Ta umožňuje rozmístění francouzských jednotek na ostrově pro „humanitární účely“ a vytváří rámec pro společná cvičení, sdílení zpravodajských informací a námořní spolupráci (Cyprus Mail).

Francie zároveň jedná s Tureckem o společné výrobě systému protivzdušné obrany SAMP/T a nedávno uzavřela partnerství mezi firmou Safran a společností Baykar, výrobcem dronů TB2 nasazovaných v tureckých vojenských operacích (Opex360, Intelligence Online). Paříž tak vyzbrojuje Turecko a současně garantuje bezpečnost země, kterou Turecko ohrožuje. Žádný francouzský poslanec zatím nevynutil veřejné vysvětlení tohoto rozporu.

Turecký výpočet

Ankara incident neuznává. Média blízká tureckému státu popisují širší situaci jako obrannou: Turecko podle nich „pozorně a pečlivě sleduje nedávné vyzbrojování“ Řecka a Kypru (Daily Sabah). V tureckém výkladu patří letiště Tymbou samozvané Severokyperské turecké republice. Rádiové výzvy z tamní věže pak Ankara nečte jako obtěžování, ale jako výkon suverenity.

Načasování nebylo náhodné. Turecko už předtím zvýšilo obrannou alokaci pro severní Kypr na 9,65 mld. lir, tedy zhruba 47 % celkového balíku pomoci pro okupované území (Nordic Monitor). Pokud by prošel návrh zákona o námořních jurisdikčních oblastech, zakotvil by doktrínu „Modré vlasti“ do zákona. Turecké nároky ve vzduchu a na moři by se tím posunuly z politické volby do právní povinnosti.

Test vzájemné obrany, který nikdo nechce pojmenovat

Unijní ministři obrany nedokážou společně pojmenovat incident, který zažili cestou na vlastní jednání o společné obraně. V Nikósii se sešli kvůli tomu, jak převést do praxe článek 42 odst. 7 Smlouvy o EU, tedy klauzuli vzájemné obrany, podle níž mají členské státy pomoci jiné členské zemi při napadení. European Council on Foreign Relations ji popsal jako „právně významnou, ale operačně nedokončenou“: bez velitelské struktury, předem připravené reakce a eskalačního postupu (ECFR). Kypr, který drží rotující předsednictví EU, prosazoval konkrétní prováděcí mechanismy.

Článek 42 odst. 7 slibuje solidaritu. Vzdušný prostor nad Nikósií ukázal, jak málo jí v praxi je. Dokud evropské vlády nedokážou přiznat provokaci proti vlastním ministrům bez toho, aby si nejprve spočítaly bilaterální cenu, zůstává klauzule vzájemné obrany textem na papíře. Prověřeným ještě před válkou.