Dvanáct států chce větší Modernizační fond

Polsko si včas skládá koalici pro další spor o peníze na evropskou zelenou transformaci. Dvanáct vlád chce, aby Modernizační fond pokračoval i po roce 2030 a aby byl větší. Vedle Polska návrh podporují Česko, Rumunsko, Řecko a další státy, většinou chudší nebo více závislé na uhlí (Bankier, Reuters via Investing.com). Spor se tím dostává k jádru evropské klimatické politiky: kdo dostane peníze, které Unie vybere od firem za znečišťování.

Jak se ze znečištění stávají veřejné peníze

Systém ETS nutí firmy držet emisní povolenky za vypouštěné emise podle směrnice 2003/87/ES. Prakticky to znamená, že cena uhlíku zdražuje emise a aukce části povolenek mění tyto náklady ve veřejné příjmy.

Modernizační fond pak část těchto peněz vrací do energetických sítí, úspor, čistších zdrojů a průmyslových modernizací v zemích, které podle popisu Evropské komise potřebují větší investice. Právě tuto dohodu chce polská koalice prodloužit. Když se uhlíkové náklady vracejí do nových energetických systémů, ETS působí spravedlivěji. Když ne, vlády se starší infrastrukturou jej mohou popisovat jako odliv peněz.

Nejde o malé částky. V roce 2024 vynesly aukce v ETS téměř 3 mld. EUR pro Inovační fond a více než 6 mld. EUR pro Modernizační fond, uvádí Komise ve svých datech o aukcích. Podle serveru Bankier Varšava očekává, že z fondu v letech 2021 až 2030 získá asi 14 mld. EUR, tedy zhruba 60 mld. zlotých. To vysvětluje, proč Polsko organizuje podporu ještě před tím, než se začnou psát další pravidla (Bankier).

Koho má fond chránit

Koalice nežádá ve všech hlavních městech totéž. Polsko chce velký a předvídatelný zdroj pro proměnu elektroenergetiky. Česká starost je bezprostřednější: cena uhlíku může dopadat na vytápění, průmysl a veřejné rozpočty dřív, než investice sníží účty.

Pro domácnosti je tento rozdíl podstatný. Evropská investiční banka popisuje Modernizační fond jako investiční nástroj pro členské státy, nikoli jako přímou kompenzaci občanům (EIB). Na domácnosti silněji míří ETS2, oddělený uhlíkový trh pro budovy a silniční dopravu. Česká média citovala odhad, podle něhož by ETS2 mohl průměrné české domácnosti zvýšit měsíční náklady asi o 477 Kč. Hlavní polštář pro domácnosti přitom leží v Sociálním klimatickém fondu, ne v Modernizačním fondu (Aktuálně.cz).

Rumunsko ukazuje infrastrukturní část argumentu. Digi24 spojil chystaný energetický program s více než 5 000 MW nové větrné a solární kapacity a 3 000 MWh úložišť financovaných přes plán obnovy a Modernizační fond (Digi24). Zpráva neříká, kolik z toho je už financováno, nasmlouváno nebo zatím jen plánováno. Ukazuje ale, proč budou sítě a baterie v debatě po roce 2030 uprostřed sporu.

Jedna povolenka nezaplatí všechno

Tlak na peníze z ETS je vidět už teď. Komise oznámila, že cíle 8 mld. EUR pro aukce povolenek navázané na REPowerEU v rámci Nástroje pro oživení a odolnost bylo dosaženo po prodeji 111 455 000 povolenek. Tyto aukce proto budou pozastaveny do srpna 2026 (oznámení Komise). Jeden zdroj uhlíkových peněz už tak slouží obnově ekonomik, energetické bezpečnosti i klimatickým investicím.

Bohatší členské státy proto debatu o Modernizačním fondu slyší jako součást širšího rozpočtového tlaku. Friedrich Merz uvedl, že současné úvahy o rozpočtu EU jsou neúnosné a nevyvážené, a varoval, že by mohly zvýšit roční německý příspěvek o 15 až 20 mld. EUR (přepis německé vlády). Větší Modernizační fond by se automaticky nezměnil v německý šek. Zapadá ale do stejné debaty: kdo zaplatí chvíli, kdy o peníze současně žádají obrana, Ukrajina, konkurenceschopnost i klima.

Nejsilnější argument polské koalice je praktický. Evropa nemůže dál zdražovat uhlík a zároveň nechat chudší energetické systémy bez dostatečných peněz na změnu. Stejně praktická je i námitka: každá povolenka vyhrazená na jeden účel už nemůže tlumit dopady na domácnosti, financovat průmysl, podporovat inovace nebo snižovat tlak na rozpočet EU.

Velké detaily zatím chybějí. Dopis koalice se v citovaném zpravodajství veřejně neobjevil, takže tvrzení o případném zapojení jaderné energetiky je třeba brát opatrně. Není ověřený objem fondu po roce 2030, neexistuje alokační vzorec ani srovnání investičních mezer podle zemí. Skutečným testem bude, zda Brusel dokáže udržet cenu uhlíku politicky přijatelnou, aniž by se z každé povolenky stal spor mezi průmyslem, domácnostmi, chudšími státy a unijním rozpočtem.