Dvě jména brzdí sankce EU

Když 3. července bulharský premiér Rumen Radev vystoupil v parlamentu, nešlo o odmítnutí sankcí proti Rusku jako celku. Podmínku ale stanovil jasně: Bulharsko nepodpoří 21. sankční balík EU, pokud ze seznamu nezmizí dvě jména — ruský pravoslavný patriarcha Kirill a podnikatel Vagit Alekperov, spojovaný s bulharskou rafinerií Lukoilu. Radev argumentoval energetickou bezpečností a rizikem výpadku provozu v závodě v Burgasu (BTA, European Pravda).

V balíku se přitom jednalo o dvě jména ze stovek. Jenže v unijní sankční politice to stačí. Sankce v zahraniční politice se podle Smlouvy o Evropské unii přijímají jednomyslně: souhlasit musí všech 27 vlád (přehled Rady EU). Konkrétní osoby a firmy jsou uvedeny v přílohách právního textu, takže stát nemusí zpochybnit celou konstrukci balíku. Stačí mu vznést námitku proti jednomu jménu a pravidlo jednomyslnosti z ní udělá plnohodnotné veto.

Jak Sofie balík podržela

Do 9. července se bulharský tón zmírnil. Ministr obrany Dimitar Stojanov v bulharské televizi vysvětloval: „Nejde o veto. Jsou to výhrady, které navrhujeme proto, aby tyto osoby byly vyňaty ze sankčního režimu“ (Fakti). Podstata se tím nezměnila. Sofie dál požadovala vyškrtnutí obou jmen. Změnil se jen způsob, jakým stejný požadavek prodávala.

Pravděpodobný výsledek je, že balík projde bez Kirilla a Alekperova na seznamu. Podle Pravdy diplomaté očekávají, že obě jména budou potichu odstraněna. U Kirilla Bulharsko podpořila Itálie, údajně proto, že Vatikánu vadí sankcionování hlavy křesťanské církve (Euromaidan Press).

Taktika, kterou jiné vlády dobře znají

Bulharský postup veřejně podpořil slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár. Po telefonátu se svou bulharskou kolegyní uvedl, že nová vláda „prosazuje své zájmy podobně jako Slovensko“ (Teraz). Maďarská média případ rámovala přes vlastní zkušenost Budapešti, která dlouhodobě používá hrozbu veta jako páku při vyjednávání o unijních fondech i zahraniční politice (hir36).

Důkaz o koordinaci mezi Sofií, Budapeští a Bratislavou není. Maďarsko ale vytvořilo vzorec: využít jednomyslnost k tomu, aby Brusel ustoupil, a doma pak ukázat voličům, že vláda něco vybojovala. Slovensko nyní bere bulharský postoj jako potvrzení, že podobná taktika patří k běžnému provozu Rady EU, nikoli k obstrukci (ta3).

Kde se balík ohnul

Spor o dvě jména nebyl jediným místem, kde Bulharsko balík zbrzdilo. Než se návrh dostal na COREPER, tedy výbor stálých zástupců členských států, kde se texty vyjednávají před formálním rozhodnutím ministrů, změnil se v několik paralelních dohod najednou (Capital.gr, Kyiv Independent).

Řecko, Kypr a Malta tlačily na zkrácení zmrazení cenového stropu na ruskou ropu ze šesti měsíců na tři nebo čtyři. Cenový strop umožňuje západním lodním, pojišťovacím a finančním službám pracovat s ruskou ropou jen tehdy, pokud se prodává pod stanovenou hranicí. Smyslem je omezit příjmy Moskvy, aniž by se rozkolísaly globální dodávky (in.gr). Kratší zmrazení je podstatné proto, že by mohlo otevřít cestu ke zvýšení stropu, a tedy i k vyšším příjmům Ruska z ropy (Pravda). Všechny tři země mají silné námořní sektory, které pravidla kolem cenového stropu přímo zasahují.

Na jiné linii Francie a Itálie prosadily zúžení navrhovaného zákazu vstupu pro ruské vojenské veterány (Euronews). Další třecí plochou se staly kvóty na dovoz ruských ryb.

Každá taková výjimka učí vlády, že citlivá jména, sektory nebo domácí odvětví lze chránit vyjednáváním v poslední fázi. Jednadvacátý balík pravděpodobně projde. Jeho obsah ale bude odrážet hlavně to, které vlády měly nejsilnější domácí důvod postup zpomalit, ne společný úsudek o tom, jaký tlak na Moskvu funguje nejlépe. Sankční režim část těchto kompromisů unese. Neunese však nekonečnou sérii kol, v nichž konečnou podobu určují nejméně ochotné metropole. Evropská rada, kde hlavy států a vlád určují politický směr EU, by se mohla k pravidlu jednomyslnosti u sankcí vrátit. Zatím to žádný lídr nenavrhl.