Vídeňský kanál jednal bez Kyjeva

V červenci se ve Vídni sešli bývalí vysocí představitelé Británie, Francie a Německa s nejmenovaným ruským protějškem, aby podle Bloombergu zkoumali podmínky možných mírových jednání o válce na Ukrajině. Žádná vláda se k setkání nepřihlásila. Ruský účastník nebyl identifikován. Celá epizoda tak spadá do šedé zóny zákulisní diplomacie: mluvilo se o ukončení války, ale bez země, která ji vede.

Bývalí činitelé, žádný formální mandát

Bloomberg uvedl tři západní účastníky. Tim Barrow, bývalý britský poradce pro národní bezpečnost. Markus Ederer, bývalý německý státní tajemník a někdejší velvyslanec EU v Rusku. Pierre Vimont, zkušený francouzský diplomat a bývalý generální tajemník Evropské služby pro vnější činnost, tedy diplomatického aparátu EU. Všichni tři dříve zastávali funkce, díky nimž je Moskva může vnímat jako známé a potenciálně důvěryhodné partnery k rozhovoru.

Setkání podle Bloombergu zorganizovalo Centre for Humanitarian Dialogue, švýcarská nevládní organizace zaměřená na zprostředkování konfliktů (Bloomberg). Ederer i Vimont jsou členy její správní rady (Gândul). Právě toto překrytí je podstatné: stírá hranici mezi účastí soukromých osob a neformální diplomatickou prací zavedené mediační organizace.

Na ruské straně zůstává prázdné místo. Zpravodaj německé televize n-tv Rainer Munz spekuloval, že účastníkem mohl být Alexander Vološin, bývalý šéf kremelské administrativy, ale výslovně to formuloval jako možnost, nikoli jako potvrzenou informaci (n-tv). Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov na žádost Bloombergu o komentář nereagoval.

Vlády couvají, kanál ale nezavírají

Všechny dotčené metropole se od schůzky distancovaly. Německé ministerstvo zahraničí uvedlo, že o ní nemělo „keine Kenntnis“, tedy žádné povědomí, a že rozhovory neprobíhaly jeho jménem ani s ním nebyly koordinovány (Berliner Zeitung). Francie se odmítla vyjádřit (Challenges). Británie nabídla obecnou formulaci o podpoře „spravedlivého a trvalého míru“, aniž by se k bývalým činitelům konkrétně vyjádřila (The Moscow Times).

Vlády si rozhovor nepřivlastnily, ale ani ho nezastavily. Jak vysvětlil Telegrafi, podobná setkání vlády právně nezavazují a bývalým představitelům umožňují zkoumat možná řešení, která mohou později předat současným autoritám. Londýnu, Paříži a Berlínu taková konstrukce dává prostor k popření odpovědnosti. Moskvě dává komunikační kanál.

Východ v tom vidí varování

Francouzská a německá média většinou popsala Vídeň jako průzkumnou diplomacii. Polská média ji četla jako hrozbu.

Bývalý polský velvyslanec Jerzy Marek Nowakowski označil setkání za „špatný signál“. Tvrdil, že kanál s Moskvou není v polském zájmu a že polská nepřítomnost „nám neslouží“ (Fakt). Onet spojil Vídeň s jinou zákulisní schůzkou, která se odehrála začátkem července v Baku a na níž se setkali jiní bývalí němečtí a ruští představitelé. Dvě neformální schůzky během jednoho měsíce, obě s účastí bývalých německých činitelů, obě bez Ukrajiny a států východního křídla: právě opakování z toho dělá vzorec, ne izolovanou epizodu.

Vídeň přišla krátce poté, co Británie a Francie jako spolupředsednické země Koalice ochotných, tedy uskupení poskytujícího Ukrajině vojenskou podporu, znovu potvrdily, že jakýkoli mír musí zahrnovat „plnou a nepřetržitou účast“ Ukrajiny. Červencová Kyjevská deklarace stanovila stejný princip bez oklik: o Ukrajině nelze rozhodovat bez Ukrajiny.

Vídeňská schůzka žádné rozhodnutí nepřijala. Když se ale bez Ukrajiny zkoumají podmínky budoucích mírových jednání a ruský partner zůstává nejmenovaný, testuje to daný princip přesně způsobem, kterému měl zabránit. Tři největší evropské mocnosti nemohou donekonečna opakovat, že bez Kyjeva se nic neděje, a zároveň nevysvětlit, zda jejich bývalí vysocí představitelé sondují postoje Moskvy mimo ukrajinský dohled. Ukrajina i východní křídlo NATO mají nárok vědět, co tyto kanály přinášejí a kdo, pokud vůbec někdo, je povolil.