UniCredit překročila 30% hranici v Commerzbank

Andrea Orcel svou pozici budoval 18 měsíců. Dne 2. června překročila UniCredit hranici, za níž německé právo ukládá povinnou nabídku všem zbývajícím akcionářům: její podíl v Commerzbank vzrostl nad 30 % (Bloomberg). Po započtení derivátů vypořádaných v hotovosti, tedy kontraktů kopírujících cenu akcie Commerzbank bez převodu hlasovacích práv, přesahuje celková ekonomická expozice UniCredit 50 % (MarketScreener). V evropském bankovnictví jde o největší nepřátelský přeshraniční pokus o převzetí.

Jak pozice vznikla

Celá operace stojí na třech vrstvách, z nichž každá měla co nejdéle zůstat pod regulatorními hranicemi. První tvoří 26,77 % v běžných akciích. Druhou představuje 3,22 % v total return swapech držených přes Nomuru, Citibank a BNP Paribas. Tyto deriváty lze na požádání převést na skutečné akcie. Právě součet prvních dvou vrstev posunul UniCredit nad hranici 30 %.

Třetí vrstva, 13,19 % v derivátech vypořádaných v hotovosti, hlasovací práva nikdy nepřevádí, a proto stojí mimo německý vlastnický práh (MarketScreener).

Navržený směnný poměr UniCredit ve výši 0,485 akcie oceňuje jednu akcii Commerzbank zhruba na 34,56 €. Na trhu se však akcie Commerzbank obchoduje za 37,90 € (Ad-hoc-News). Po měsíci akcionáři nabídli jen 1,1 % akcií. Trh tím sází na to, že Orcel bude muset cenu zvýšit.

Tři vlády hledají brzdu, žádná ji nemá

Kancléř Friedrich Merz označil postup UniCredit za „nepřátelský a agresivní“. Mluvčí jeho vlády jej popsal jako „zcela nepřiměřený a neférový“. Německý zákon o prověřování zahraničních investic však nikdy nebyl použit proti bance. Antimonopolní úřad transakci zablokovat nemůže. BaFin, německý finanční dohled, může omezit Orcelovu komunikaci s akcionáři, nikoli samotný obchod.

Nervozita se neomezuje na Berlín. Francie v dubnu přijala Ordonnance 2026-255, která dává bankovnímu regulátorovi právo předem schvalovat akvizice přesahující 15 % základních rezerv banky (A&O Shearman). Paříž má důvod sledovat vývoj pozorně: úspěšný nepřátelský útok na banku v eurozóně by vytvořil precedent, který se časem může obrátit i proti francouzským institucím.

Podobný zákon přijalo 26. května Polsko, když rozšířilo pravomoci svého regulátora nad změnami bankovního vlastnictví (Polish Government). Obě vlády se opírají o CRD VI, unijní směrnici sjednocující pravidla bankovního dohledu. Tři země, tři zákony, načasování nápadně podobné.

Kdo zaplatí v každém scénáři

Šéfka Commerzbank Bettina Orlopp představila plán „Momentum 2030“, který má do konce desetiletí zvýšit výnosy na 16,8 mld. € a zdvojnásobit návratnost vlastního kapitálu, tedy zisk, který banka vytváří z peněz akcionářů (Manager Magazin). Součástí plánu je zrušení 3 000 pracovních míst za 450 mil. €. Logika je nepříjemně jednoduchá: snížit náklady, zvednout cenu akcie a tím převzetí prodražit.

Při fúzi by dopad šel hlouběji. Zástupci zaměstnanců odhadují, že v Commerzbank a jejích dceřiných společnostech by bylo ohroženo 7 000 až 15 000 pracovních míst (n-tv). Odborový svaz Verdi podporuje nezávislost banky, protože alternativa vypadá hůř.

V transakci je i méně viditelná cena. Commerzbank vlastní 69 % mBank, páté největší banky v Polsku (Bankier.pl). Převzetí Commerzbank by tak přes zadní dveře dostalo mBank pod italské vlastnictví. Orcel už veřejně označil prodej polské Bank Pekao z roku 2017 za „strategickou chybu“. Tento obchod by ji napravil.

Jedinou významnou institucí, která převzetí otevřeně podporuje, je ECB, tedy Evropská centrální banka dohlížející na banky v eurozóně. Její viceprezident Luis de Guindos řekl, že německý odpor „podkopává jednotný trh“. Prezidentka Christine Lagarde přeshraniční fúze podpořila jako nutnou podmínku toho, aby evropské banky mohly soutěžit globálně. ECB ale banky dohlíží. Vládám nerozkazuje.

Lhůta pro přijetí nabídky končí 3. července. Úplné regulatorní schválení se neočekává dříve než v polovině roku 2027. Období mezi těmito daty ukáže, zda je evropská bankovní unie funkční instituce, nebo soubor pravidel, která vlády odkládají, jakmile jde o dost.