Americké škrty nechávají Estonsko odkryté

Estonský ministr obrany Hanno Pevkur minulý týden potvrdil, že počet amerických vojáků v zemi klesl zhruba z 500 až 700 na méně než 100 (NV). O několik dní dříve odešlo z Litvy asi 1 000 amerických vojáků poté, co Pentagon zrušil navazující rotaci obrněné brigády do Polska (Stars and Stripes). Od Baltu po Černé moře se tak rýsuje stejný vzorec: americké rotace jsou dočasná nasazení, která pokračují jen tehdy, když Washington pošle náhradu. Právě tato náhrada přestala být samozřejmá.

Evropští spojenci na východním křídle NATO teď rychle stavějí náhradní řešení. Umějí posílit velení, otevřít základny, zrychlit přesuny i připravit právní rámce. Jednu věc ale vyrobit nemohou: politické rozhodnutí Bílého domu, že američtí vojáci skutečně přijedou.

Přepínač drží Washington

Americké rotační jednotky v Evropě nejsou právní nárok spojenců. Směr určuje prezident, počty vojáků řídí ministr obrany a velitelé v terénu plní rozkazy. Když ministr obrany Pete Hegseth v červnu zahájil šestiměsíční revizi americké vojenské přítomnosti v Evropě, dostaly se všechny rotace na východním křídle do jednoho rozhodovacího cyklu ve Washingtonu.

Podle serveru Liga, který se odvolává na Wall Street Journal, Hegseth zvažoval hlubší škrty, ale Bílý dům je zablokoval, aniž by otázku definitivně uzavřel. Revize tedy běží dál a hostitelské státy plánují kolem nejistoty, kterou samy nemohou odstranit.

Pod touto úrovní mohou Evropané udělat hodně. Poté, co Pentagon stáhl část sil, spojenci během několika týdnů zaplnili většinu mezer (AP via Boston Globe). Od 1. července převzal 1. německo-nizozemský sbor koordinaci pozemních sil NATO už přidělených Estonsku a Lotyšsku. Generální tajemník NATO Mark Rutte tento krok popsal jako větší evropský podíl na pozemní obraně Evropy (NATO, Latvian MoD). Velení ale přesouvá a řídí síly, které už existují. Nové samo nevytvoří.

Každý stát na křídle se jistí, každý naráží na stejný strop

Lotyšsko nabídlo americkým silám přednostní přístup na své vojenské základny a výcvikové prostory: rychlejší plánování, příjem jednotek a logistickou podporu při příjezdu (LA.LV). Jakmile se Washington rozhodne nasadit vojáky, takový režim snižuje tření. Samotné rozhodnutí ale nevytvoří.

Litva šla dál. Německo tam buduje stálou brigádu, která má do roku 2027 dosáhnout přibližně 5 000 lidí, včetně škol a školek pro děti vojáků (Euronews, LRT). To je dlouhodobé evropské rozmístění, ne další rotace. Litevský parlament přesto přijal rezoluci, podle níž je nepřerušená americká vojenská přítomnost „nenahraditelným prvkem odstrašení“ (Regionų žinios). I země s nejsilnější evropskou pojistkou tedy říká, že sama o sobě nestačí.

Stejnou logiku ukazuje Rumunsko u Černého moře. Na konci roku 2025 Spojené státy svou přítomnost v zemi snížily na polovinu (DW). Bukurešť odpověděla rozšiřováním letecké základny Mihail Kogălniceanu, kam spojenecké síly přijíždějí, soustřeďují se a odtud se přesouvají dál na východ (Digi24). Lepší ranveje a shromaždiště pomáhají. Evropským spojencům ale stále chybí plná náhrada amerických letadel, tankování ve vzduchu, průzkumu a námořního hlídkování, tedy schopností, kvůli nimž se americké síly nahrazují tak obtížně (AP via Boston Globe).

Za celou východní obranou stojí Německo jako hlavní tranzitní uzel. Berlín připravuje zákon, který má v krizi dát vojenské dopravě přednost na železnicích, silnicích a v přístavech (BMVg). Koridory fungují lépe než před deseti lety. Kdo jimi projde, však dál závisí na Washingtonu.

Limit dobře vystihuje Finsko. Jeho národní obrana patří k nejsilnějším v Evropě a v mnohonárodním velitelství NATO v Mikkeli už působí američtí i severští důstojníci (Finnish Defence Forces). Finští analytici přesto považují rychlý přechod k plné evropské soběstačnosti za nereálný (Yle).

Obraz od Estonska po Rumunsko je konzistentní. Evropští spojenci budují lepší velení, přístup na základny, dopravní koridory i zákony pro krizové přesuny. Dnes umějí zakrýt víc mezer, než se před pěti lety zdálo možné. Americká jednotka na spojeneckém území ale v krizi přímo váže Washington k dění na místě. Žádné evropské velitelské schéma tento signál nenahradí. Státy na frontové linii mohou připravit základny, koridory a velitelství. Politické rozhodnutí, které na ně pošle americké vojáky, dodat nemohou.