Americká nafta dál proudí, příslib G7 nejasný

Evropa spoléhá na dovoz hotové nafty, takže americký vývoz představuje důležitou zásobovací trasu. Když Donald Trump 2. října oznámil, že Spojené státy vývoz nafty neomezí (The Journal), tato cesta zůstala otevřená. Téhož dne slíbili lídři skupiny G7 mimořádně uvolnit ropu a paliva, neřekli však, kolik z nich bude nafta.

„Zákaz vývozu zavádět nebudeme,“ řekl Trump novinářům v Bílém domě (The Journal). Už 30. září přitom uvedl, že o takovém kroku „uvažuje“ (CNBC). Žádný zákaz nikdy nepodepsal, stáhl tedy hrozbu, nikoli platné opatření.

Podle Reuters měli američtí představitelé Francii a Německu vzkázat, aby uvolnily zásoby nafty, jinak jim hrozí omezení amerického vývozu. Evropa v reakci zvažovala další uvolnění zásob (SRN News). Jeden ze zdrojů popsal požadavek jako uvolnění 120 milionů barelů evropské nafty během šesti měsíců (MarketScreener). Ve světle těchto informací působí hrozba omezení vývozu jako nástroj nátlaku na evropské zásoby.

Washington svůj postup zdůvodňoval domácími potřebami. Ministr energetiky Chris Wright tvrdil, že Spojené státy potřebují více nafty před sklizní a topnou sezonou (MarketScreener).

Co G7 slíbila a co v dohodě chybí

Dohoda G7 neuvádí závazek k naftě srovnatelný s americkým požadavkem. Lídři se dohodli na koordinovaném uvolnění až 100 milionů barelů ropy a paliv během čtyř měsíců (Élysée). O samotné dohodě jsme psali už při jejím oznámení (To Brief).

Uvolnění má koordinovat Mezinárodní agentura pro energii (IEA), organizace sdružující bohaté země a koordinující nouzové ropné zásoby. Lídři přislíbili „podstatnou“ část nafty během prvních 20 dnů a dohodli se, že si navzájem nebudou omezovat vývoz (prohlášení G7).

Celkový objem zahrnuje surovou ropu i hotová paliva, dohoda je však nerozlišuje. Neuvádí ani, kolik uvolní jednotlivé země a kam paliva poputují. Na tom záleží: surová ropa se musí nejprve zpracovat v rafinerii, aby z ní vznikla nafta. IEA v březnu upozornila, že rafinerie nedokážou vždy navyšovat zpracování tak rychle jako dodávky ropy (IEA).

Není také jasné, zda jsou všechny barely v říjnovém příslibu nové. Dokument neuvádí, zda celková suma zahrnuje i dosud neuvolněnou část většího objemu, který členové IEA slíbili v březnu (RTÉ). Například nizozemská nabídka nafty a benzinu z 2. října spadá pod březnový závazek (nizozemská vláda). Dřívější uvolnění zásob pomůže, celkovou nabídku ale nezvýší.

Kdo byl ohrožen a jak reagoval trh

Evropa nakupuje velkou část nafty už jako hotové palivo. V první polovině roku 2026 pokryl dovoz 46 % evropské spotřeby a 40 % tohoto dovozu pocházelo z USA (BNP Paribas). Kdyby se americký vývoz zastavil, dopravci, zemědělci, stavební firmy i motoristé s naftovými auty by soupeřili o dodávky z jiných rafinerií.

Trhy zareagovaly rychle. Během jednání 2. října klesly evropské futures na naftu, tedy smlouvy na dodávku paliva v pozdějším termínu, asi o 83 dolarů za tunu neboli o 5,75 % (The Jakarta Post). Zpráva o rezervách a Trumpovo odvolání hrozby přišly současně, takže nelze určit, jakou část poklesu způsobila každá z těchto událostí. Pokles ukazuje úlevu po odvrácení hrozby; dopady skutečného zákazu se neověřily.

Mezi cenou futures a cenou litru na čerpací stanici se promítají daně, náklady na dopravu, marže prodejců i palivo nakoupené za dřívější ceny. Maloobchodní ceny proto reagují pomaleji. Evropská komise popisuje zásobování naftou v EU jako stabilní, ceny ale zůstávají vysoké kvůli napjaté situaci na globálním trhu (Evropská komise). Pro uživatele nafty je tedy hlavním problémem cena, nikoli fyzický nedostatek paliva.

Z dostupných údajů plyne jasný závěr: Washington ponechal vývoz americké nafty bez omezení. To je zatím přínos, který lze pro Evropu doložit. Kolik nafty navíc dodá příslib G7, zůstává nejasné. Dokud vlády členských zemí nezveřejní, kolik barelů je skutečně nových a kolik připadá na naftu, řidiči ani dopravci nepoznají, nakolik dohoda zmírní jejich výdaje.