USA ruší výjimky pro íránskou ropu

Hormuzským průlivem se dál dá proplout. Pro Evropu je ale podstatnější jiná otázka: zda ho lodní společnosti, banky a pojišťovny budou dál považovat za trasu, na kterou se lze spolehnout. Po útocích na tankery poblíž průlivu Washington zrušil výjimku, která umožňovala omezený prodej íránské ropy. Podle CBS News a Politico ji nahradil krátkým obdobím pro ukončení transakcí a zablokováním plateb.

Tato změna přesahuje samotný Írán. Spojené státy dokážou rychle změnit právní podmínky energetického obchodu. Evropa pak dopady cítí pomaleji: v pojištění, přístavech, cenách paliv a v továrnách, které závisejí na předvídatelném pohybu nákladů.

Sankční přepínač

Americké sankce nezakazují jen určité barely ropy. Určují také, zda lze náklad zaplatit, financovat, pojistit a vyřídit přes banky, které potřebují přístup k dolarům. Americké ministerstvo financí uvádí, že sankce vůči Íránu mohou dopadat i na firmy mimo Spojené státy. Evropští obchodníci, pojišťovny nebo rejdaři tak mohou čelit americkým postihům i v případě, že působí mimo americké území US Treasury.

Evropa se tento dosah pokoušela omezit. Její takzvaný blokační statut, tedy právní nástroj, který má evropské firmy chránit před některými zahraničními sankcemi, byl po obnovení amerických opatření vůči Íránu aktualizován v roce 2018. Jenže tato ochrana má tvrdý limit: nedonutí dolarovou banku zpracovat platbu a nepřiměje námořní pojišťovnu krýt trasu, kterou nově považuje za rizikovou.

Na okolnostech útoků na tankery přitom dál záleží. UKMTO, britský systém pro sledování námořních bezpečnostních incidentů, hlásil zásahy a poškození tankerů poblíž průlivu. Íránská státní média nabízela odlišný výklad varování adresovaných plavidlům, jak uvedl The Hindu. Pro námořní trhy je ale právní odpověď jen částí příběhu. Trasa může zdražit dřív, než se vlády shodnou, kdo přesně co udělal.

Evropa má nástroje, ne rychlost

Francie evropský zájem popsala jako potřebu udržet průjezd bez nátlaku a kontrol. Emmanuel Macron a Keir Starmer ve společném prohlášení Elysejského paláce vyzvali k mnohonárodní obranné misi, která by chránila provoz přes Hormuz. Ambice je zřejmá: diplomacie podepřená viditelnou námořní přítomností.

Německo ukazuje hranice takového postupu. Boris Pistorius a Johann Wadephul podle Deutschlandfunku spojili případné zapojení Bundeswehru s příměřím, právním základem a souhlasem Bundestagu, tedy německého parlamentu. To není technická prodleva, ale demokratická brzda. Zároveň to znamená, že Berlín se nemůže hýbat rychlostí amerického sankčního oznámení.

Jižní Evropa vidí stejný řetězec na účtech domácností. Španělsko už během tlaku na ceny energií použilo daňové nástroje u paliv; tamní daňová správa ve svých opatřeních k energetické krizi popisuje postupné snižování daní z uhlovodíků i automatická pravidla. Taková opatření tlumí účet poté, co šok dorazí. Neusnadňují ale financování, pojištění ani přepravu nákladů z Perského zálivu.

Belgie ukazuje průmyslovou stránku problému ještě ostřeji. Antverpy-Bruggy nejsou jen vstupní branou pro dovoz; přístav se označuje za největší integrovaný chemický klastr v Evropě Port of Antwerp-Bruges. Pokud vzrostou přirážky za válečné riziko nebo zpomalí dodávky surovin, náklady se z námořního pojištění přesunou do chemie, rafinerských marží a exportu.

Otevřený, ale horší

Rejdaři a pojišťovny už s Hormuzem zacházejí jako s horší trasou. Lloyd’s List uvedl, že průjezdy tankerů na LNG průlivem prudce klesly a že velké kontejnerové linky stáhly většinu lodí z Perského zálivu Lloyd’s List. Námořní pojišťovna West P&I svým členům sděluje, že krytí pro Hormuz může být zrušeno, změněno nebo přeceněno West P&I.

Právě to je praktický test. Průliv může na mapě zůstat otevřený, a přitom se komerčně používat hůř. Evropa může vyslat lodě, tlumit ceny paliv a zpřísnit kontroly v přístavech. Sama ale nedodá to, co trh teď chce nejvíc: důkaz, že náklady budou i příští týden bezpečné, pojistitelné a zaplatitelné.

Hormuz se stal evropským problémem proto, že Evropa závisí na obchodním systému, jehož hlavní přepínače leží jinde. Washington dokáže rychle změnit právo. Evropa platí přes pojištění, volby rejdařů a průmyslové náklady, které přicházejí pomaleji, ale šíří se přes hranice stejně spolehlivě.