Americký zmocněnec Jeff Landry žádá svrchované vojenské základny po pádu dánské vlády

Jeff Landry, Trumpův zvláštní vyslanec pro Grónsko, přistál 17. května v Nuuku bez předchozího oznámení, dva dny před podnikatelskou konferencí, na niž měl oficiálně dorazit. Na místě našel Dánsko bez vlády, Grónsko bez zákona o prověřování strategických investic a Evropu, která se snaží zajistit si přístup k nerostným surovinám dříve než Washington.

Landryho příjezd využívá souběh institucionálních mezer. Grónské kritické suroviny, včetně 25 z 34 kritických surovin vymezených EU a největších ložisek vzácných zemin mimo Čínu, jsou dočasně chráněny jen slabě.

Vakuum, do něhož Landry vstoupil

Dánsko je bez plně funkční vlády už více než sedm týdnů. Poté, co se Mette Frederiksenové nepodařilo sestavit koalici, byl Troels Lund Poulsen 11. května pověřen královským vyjednáváním s lhůtou 14 dnů. Konference Future Greenland se neúčastnil žádný dánský ministr; do Nuuku přijel pouze arktický velvyslanec. Politické ochromení Kodaně znamená, že grónský premiér Jens-Frederik Nielsen jedná s Washingtonem z velké části sám.

Nielsenova pozice je jasná, ale svázaná okolnostmi. „Nejsme na prodej. Nejsme k dispozici k převzetí,“ řekl 12. května na Copenhagen Democracy Summit. Odmítl jakýkoli územní ústupek a prohlásil, že nepostoupí „ani poštovní známku“. Zároveň ale potvrdil, že rozšíření americké vojenské přítomnosti „je součástí jednání“. Právě prostor mezi odmítnutím převodu svrchovanosti a ochotou jednat o větší vojenské přítomnosti dává Washingtonu největší páku.

Co Washington skutečně chce

Americký návrh se posunul za Trumpovu někdejší rétoriku o anexi a má právně ostřejší podobu. Washington chce tři nové vojenské základny v Narsarsuaqu, Kangerlussuaqu a na třetím nezveřejněném místě, všechny se statusem amerického svrchovaného území. V praxi by šlo o americké enklávy, kde by neplatilo dánské ani grónské právo. Model by se podobal britským svrchovaným základnovým oblastem na Kypru, nikoli běžným dohodám, podle nichž fungují americké základny v Německu nebo Japonsku.

Taková dohoda by vyžadovala buď změnu dánské ústavy, nebo grónskou nezávislost následovanou převodem území. Právní experti považují obě cesty za mimořádně obtížné podle současného práva. Samotný požadavek však mění vyjednávací terén: cokoli menšího než svrchované území pak může působit jako „rozumný“ kompromis.

Paralelní evropský sprint

Zatímco Landry mluvil o „obchodní misi“, evropské vlády už jednaly. Francouzský ministr obchodu Nicolas Forissier dorazil o dva dny dříve, aby podepsal prohlášení o spolupráci v udržitelné těžbě. Francouzská geologická služba má financovat satelitní mapování grónského podloží.

Německá reakce ukázala opatrný výpočet. Kancléř Merz 15. května hovořil s Trumpem soukromě a vyhnul se veřejné konfrontaci. Zároveň vyslal čtyři letouny Eurofighter do Arktidy jako signál solidarity s Dánskem. Vidět měl být vojenský krok, ne diplomatický kanál. Finsko poslalo dva styčné důstojníky; tamní ministerstvo zahraničí to nejprve označilo za „nedorozumění“, než potvrdilo, že šlo o záměr.

Mnohostranný rámec poskytuje operace NATO Arctic Sentry, spuštěná v únoru pod vedením generálního tajemníka Marka Rutteho. Rutte byl konkrétní: „Po mých rozhovorech s americkým prezidentem je jedním pracovním proudem právě Arctic Sentry.“ Operace řadí arktickou vojenskou aktivitu pod Joint Force Command Norfolk, tedy americké velení. Washington tak získává operační primát skrze alianční architekturu, nikoli skrze formální nároky na svrchovanost.

Chybějící zámek na dveřích

Evropský akt o kritických surovinách, který stanovuje závazné cíle pro těžbu a recyklaci do roku 2030, a plán RESourceEU počítají pro rok 2026 se 3 mld. EUR. Grónský zákon o prověřování investic, jenž by Nuuku umožnil blokovat akvizice ve strategických odvětvích, byl ale stažen z jarního jednání parlamentu a odložen na podzim. Do té doby, jak připustil sám Nielsen, neexistuje právní mechanismus, který by umožnil odhalit nebo zastavit kupce jednající jménem Washingtonu.

Kanadsko-norské konsorcium už získalo práva k nerostným surovinám v grónském koridoru Quanefield, a to bez takového prověřování. Evropský účetní dvůr v únoru varoval, že EU pravděpodobně nesplní své těžební cíle pro rok 2030. Spor o grónské nerosty je zkouškou institucionální rychlosti proti politické realitě. Washington se pohybuje v řádu dní. Evropa plánuje v řádu let.