Hormuz čeká 60denní test dohody

Memorandum mezi USA a Íránem bylo podepsáno 14. června. Po zprávách o možné obnově provozu v Hormuzském průlivu klesla ropa Brent pod 83 dolarů za barel a zlevnil i evropský plyn (The Guardian). Obchodníci zareagovali rychle. Ještě tentýž den Společné námořní informační centrum snížilo hodnocení hrozby v Hormuzu z „vážné“ na „významnou“, zároveň ale varovalo, že miny a nestabilita dál činí rozsáhlou komerční plavbu rizikovou (CNBC). Pojišťovny proto zůstaly opatrné. Právě rozdíl mezi optimismem trhu a zdrženlivostí těch, kdo riziko skutečně upisují, určí další fázi pro Evropu.

Čtrnáctibodový rámec zahrnuje příměří na všech frontách včetně Libanonu, zrušení americké námořní blokády do 30 dnů, íránskou podporu volného průjezdu po dobu 60 dnů, okamžité výjimky pro íránskou ropu a navazující jaderná jednání pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii, tedy jaderného dozorového orgánu OSN (CNN, Al Jazeera). Memorandum je však politický rámec. Není obchodní licencí, rezolucí Rady bezpečnosti OSN ani právním aktem EU. Úplné zrušení sankcí, přístup ke zmrazeným aktivům i závazná jaderná dohoda patří až do pozdější podmíněné fáze.

Pro evropské dovozce bude rozhodující, zda se tři oddělené procesy dokážou potkat dost rychle: bezpečnost námořní dopravy, sankční právo a ověřování jaderného programu.

Tři hodiny bez společného ciferníku

Nejpomaleji běží námořní čas. Pojistné za válečné riziko se při průjezdu Hormuzem dál pohybuje mezi 1 a 4 % hodnoty plavidla, zatímco před konfliktem bylo pod 0,1 %. Americké vojenské pokyny z poloviny června stále popisovaly omezenou jižní trasu ománskými vodami, hlášení minových rizik a povinné ověřovací výzvy (gCaptain). S&P Global za praktické znovuotevření považuje až trvalý komerční provoz blízko předválečných objemů, několik týdnů bez incidentů, potvrzené odstranění hrozeb a široce dostupné pojištění (S&P Global). Nic z toho zatím nenastalo. Pojišťovny vyčkávají (Business Standard) a Mezinárodní agentura pro energii upozornila, že obnova vývozu z Perského zálivu bude postupná, protože odminování ani pravidla tranzitu nejsou vyřešené (GTReview).

Sankční čas se řídí dokumenty, ne projevy. Úlevy začnou prakticky fungovat teprve ve chvíli, kdy OFAC, úřad amerického ministerstva financí spravující sankce, zveřejní konkrétní regulatorní výjimky (OFAC). Evropské firmy zůstávají samostatně vázány nařízením 267/2012 a rozhodnutím 2010/413/SZBP, dokud je Rada EU, kde společně rozhodují vlády členských států, formálně nezmění. Americká výjimka nepřepisuje evropské právo. Compliance oddělení, banky i pojišťovny se řídí zveřejněnými právními akty, nikoli prezidentskými poznámkami na G7.

Jaderný čas závisí na inspektorech. Skupina E4, tedy Francie, Británie, Německo a Itálie, memorandum uvítala, sankční úlevy však spojila s „jasnými a ověřitelnými íránskými jadernými kroky za účasti MAAE“ (Government of the Netherlands). Vlastní prohlášení EU k Radě guvernérů MAAE zopakovalo podporu plným zárukám a neomezenému přístupu inspektorů včetně neohlášených návštěv na nedeklarovaných místech (EEAS). Bez obnoveného ověřování začne politický základ pro uvolňování sankcí slábnout dřív, než se stihne postavit.

Kdo hlídá vodní cestu?

Námořní reakce ukazuje tiché institucionální dělení práce. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová uvedla, že hormuzskou část bude řešit francouzsko-britská koalice, zatímco operace ASPIDES, stávající námořní mise EU v Rudém moři, zůstane na svém místě (EEAS). Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot mluvil o „striktně obranné mezinárodní misi“, která je už připravena k rychlému nasazení (Barrot remarks). Belgie naznačila možnou podporu při odminování prostřednictvím své minolovky Primula, formální rozkaz k nasazení ale podle dostupných informací potvrzen nebyl (The Brussels Times).

Hormuz tedy v praxi nezajišťuje „Evropa“. Připravuje se na to koalice vedená Francií a Británií, s politickým krytím E4 a s jednotlivými členskými státy, které mohou dodat konkrétní kapacity. Pokud zůstane plavba nebezpečná i po diplomatickém titulku, odpovědnost nepovede přes Brusel, ale přes národní metropole a účelové koalice.

Falešná synchronizace

Íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti uvedla, že závěrečná jednání začnou až poté, co druhá strana nejprve splní své závazky (Iran International). Už teď se liší i uváděné částky zmrazených aktiv: jeden zdroj mluví o 25 mld. dolarů, jiný o 24 mld. dolarů, z toho 12 mld. předem (Al-Monitor, Iran International). V době Macronových výroků na G7 se přílohy memoranda stále dopracovávaly.

Washington dokáže oznámit dohodu rychleji, než námořní jednotky vyčistí miny, pojišťovny přecení trasy, Brusel změní právo a MAAE ověří úroveň obohacování. Evropské firmy i spotřebitelé jsou na pomalém konci všech těchto procesů. A právě oni zaplatí jako první, pokud se politická úleva rozejde s komerční realitou.