USA mění přirážku v trvalá cla

Pro evropské exportéry přestává být americká obchodní politika předvídatelným prostředím. Dne 24. července vyprší dočasná 10% dovozní přirážka na většinu zboží, protože zákon, o který se opírá, omezuje prezidentské celní opatření na 150 dní (19 U.S.C. § 2132). Clo tím ale nekončí. Washington musí jen sáhnout po jiném právním základu, aby ho mohl dál vybírat. Nové nástroje mohou trvat déle a navíc se překrývat.

Kdo skutečně platí

Než se začne počítat, kolik clo stojí, je potřeba říct, kdo ho nese. Studie AHK, tedy německých zahraničních obchodních komor, ukázala, že u německého zboží přebírají američtí kupující více než 70 % celních nákladů. Kielský institut odhadl zbývající zátěž pro Německo na zhruba 0,15 % HDP, tedy asi 6,5 mld. EUR (aktiv-online). Cla proto nejsou prostě evropský účet. Velkou část platí američtí dovozci a spotřebitelé.

Národní součty ale zakrývají místa, kde tlak dopadá nejtvrději. V Irsku se v květnu 2026 meziročně propadl vývoz zboží do USA o 56 % na 4,7 mld. EUR, přičemž farmaceutický export klesl téměř o 59 % (Irish Examiner, CSO). Na první pohled to vypadá jako kolaps. Irská obchodní statistika ale stojí na tom, že nadnárodní firmy účtují drahé farmaceutické zboží přes irské dceřiné společnosti, takže několik posunutých zásilek dokáže s čísly prudce pohnout. Podle irské podnikatelské organizace Ibec vyskočil vývoz do USA z 22 mld. EUR v období leden až duben 2024 na 60 mld. EUR ve stejném období roku 2025, aby se v roce 2026 propadl na 17 mld. EUR (The Irish Times).

Itálie zase ukazuje, jak se sektorové ztráty ztratí v celkovém čísle. Celkový italský vývoz do USA na začátku roku 2026 stále rostl o 3,7 % (Assolombarda/ICE). Vývoz vína se ale snížil zhruba o 15 % a průměrné ceny klesly o 10 %; výrobci si tedy ukrojili z vlastních marží, aby si udrželi americké odběratele (Borsa Italiana/Teleborsa). Nábytek byl níže o 16,6 %, textil o 5,6 % (Il Messaggero). Celkový růst udržela hlavně farmacie, jejíž vývoz vzrostl o 54,1 % (Il Foglio).

Právní základ se pořád mění

Větší problém pro exportéry spočívá v tom, že americký celní režim přeskakuje mezi právními nástroji. V únoru 2026 Nejvyšší soud odmítl použití zákona o národní mimořádné situaci jako základu pro cla. Administrativa poté přešla k Section 122, dočasnému oprávnění pro dovozní přirážky. V květnu obchodní soud rozhodl, že i tento postup byl nezákonný, úleva se však vztahovala jen na firmy, které žalobu podaly (Northeastern University, BDO).

Washington si mezitím připravuje trvalejší nástroje. Úřad obchodního zmocněnce USA zahájil vyšetřování podle Section 301, což je cesta v obchodním právu umožňující uvalit cla po zjištění nekalých zahraničních praktik. Týká se 16 ekonomik včetně EU a navržené sazby činí 10 až 12,5 % (Mayer Brown, National Law Review). Na rozdíl od končící přirážky tato cla nemají zabudované datum zániku. Červnová dohoda mezi EU a USA sice zastropovala většinu evropského vývozu na 15 %, jenže konkrétní výrobek může na papíře spadat pod tento strop a zároveň k němu může přibýt samostatné clo na ocel nebo automobily (Euronews). Německá agentura pro zahraniční obchod proto firmám doporučila, aby u každé zásilky do USA znovu kontrolovaly celní zařazení výrobku, výjimky i dokumentaci (GTAI).

Tišší oběti jsou hlouběji v dodavatelských řetězcích. Na Slovensku klesl podíl produkce Volkswagenu Bratislava směřující do USA pod 15 % (Denník E). Skutečné riziko ale leží jinde: celní nejistota mění úvahy mateřských firem o tom, kde se bude vyrábět další model. Slovenský tisk popsal obavy, že výroba Porsche Cayenne by mohla z Bratislavy odejít, což by zasáhlo stovky dodavatelů. Volkswagen ale žádný přesun nepotvrdil (Pravda). Stejná logika platí napříč střední Evropou: polští, čeští i rakouští výrobci dílů závisejí na rozhodnutích, která se dělají ve Wolfsburgu nebo Mnichově.

Pro evropské exportéry se z toho stává trvalý stav. Získává Bílý dům, protože si udržuje vyjednávací páku, a také firmy, které už vyrábějí přímo v USA. Ztrácejí výrobci s nízkými maržemi, malé podniky navázané na jediného odběratele a tradiční sektory jako víno, potraviny nebo nábytek, kde američtí kupující mohou jednoduše vyčkávat. Náklad, který se v obchodních statistikách objeví se zpožděním, je investice přesunutá blíž k americkému trhu. Žádný finanční ředitel nechce plánovat výrobu podle pravidel, která se přepisují každých 150 dní.