Senát USA posouvá plyn ve Středomoří

V Houstonu, kde se americká energetická politika potkává s obchodní realitou, založily Řecko, Kypr, Izrael a Spojené státy minulý týden novou instituci pro koordinaci energetické strategie ve východním Středomoří. O několik dní později posunul výbor amerického Senátu návrh zákona, který by stejný region zapsal do amerického práva jako strategickou prioritu. Politická konstrukce tedy vzniká. Jestli dokáže rozhýbat skutečné dodávky plynu a elektřiny, je podstatně složitější otázka.

Stálá platforma a zákon na cestě

Eastern Mediterranean Energy Center (EMEC) zahájilo činnost 12. června v Bakerově institutu Riceovy univerzity po ministerském jednání amerického ministra energetiky Chrise Wrighta s jeho řeckým, kyperským a izraelským protějškem (Politis, Morningstar). EMEC povyšuje formát 3+1, tedy dosavadní spolupráci Řecka, Kypru a Izraele s Washingtonem, z občasných summitů na stálou platformu pro výzkum, investiční kontakty a ochranu infrastruktury (GreekReporter, CNA).

Dne 17. června se senátní výbor pro zahraniční vztahy zabýval návrhem Eastern Mediterranean Gateway Act (S.4443), za nímž stojí senátoři Cory Booker a Dave McCormick (Senate Foreign Relations Committee). Řecká média včetně ProtoThema a News247 to popsala jako schválení Senátem, jenže průchod jedním výborem je zatím raný krok. Americký zákon vznikne teprve po hlasování v obou komorách Kongresu a podpisu prezidenta (US Senate).

Co by návrh reálně změnil? Ministerstvu zahraničí by uložil, aby východní Středomoří zařadilo mezi priority a znovu posílilo formát 3+1. Podpořil by také koridor IMEC, obchodní trasu Indie–Blízký východ–Evropa, kterou Washington staví proti čínským infrastrukturním investicím. A vyžadoval by pravidelné zprávy Kongresu (FDD Action). Veřejně dostupné doklady ale neukazují, že by návrh vyčleňoval peníze na stavbu, financoval plynovody nebo garantoval exportní kapacity.

Zapsat region do amerických strategických priorit znamená zajistit mu pozornost úředního aparátu a dát Kongresu pravidelný dohled. Samotný energetický problém leží jinde.

Egypt: most, který zároveň spotřebovává

Kypr má potvrzená naleziště zemního plynu na moři a kyperské zdroje odhadují jejich souhrnné zásoby na zhruba 20 bilionů krychlových stop (Cyprus Mail). Žádné z těchto polí ale není přímo napojeno na Evropu. Cesta vede přes Egypt, který provozuje jediné zkapalňovací závody v regionu, Idku a Damiettu, s kombinovanou jmenovitou kapacitou přibližně 16,7 mld. metrů krychlových ročně (EnterpriseAM).

Na těchto egyptských závodech závisí každý velký západní těžař působící v kyperských vodách. Chevron a Shell chtějí vést plyn z pole Aphrodite potrubím do Port Saidu. Eni a TotalEnergies počítají se stejnou infrastrukturou pro pole Cronos. ExxonMobil a QatarEnergy podepsaly s Egyptem dohodu o zpracování plynu z polí Glaucus a Pegasus (JPT/SPE). Úzké hrdlo je tedy jedno a je egyptské.

Potíž je v tom, že sám Egypt řeší nedostatek plynu a dováží LNG, aby pokryl domácí výpadky (Ahram Online). Zda kyperské objemy skončí u evropských odběratelů, nebo jen stabilizují egyptskou bilanci, závisí na konečných investičních rozhodnutích a na egyptských ustanoveních o přednosti domácí spotřeby. Ta žádný americký zákon nevyřeší.

Co Evropa získá a co ne

Pro jihovýchodní Evropu je diplomatická konstrukce skutečná, ale neúplná. Rumunsko staví své černomořské zásoby plynu a řecko-bulharsko-rumunský Vertikální koridor do role vlastní cesty k postavení energetického uzlu (HotNews). Great Sea Interconnector, plánovaný podmořský elektrický kabel mezi Kyprem, Řeckem a později Izraelem, by ukončil izolaci Kypru od evropské elektrické sítě. Závisí však na financování z EU, nikoli na Washingtonu (Cyprus Mail). Itálie sice nestojí v jádru formátu 3+1, přes aktivity ENI v Egyptě a na Kypru je ale do regionu zapojena velmi hluboko.

Samotná Evropská unie je nápadně tichá. Dostupné podklady neukazují žádné prohlášení Evropské komise ani Rady, které by Gateway Act přijalo jako nástroj evropské energetické bezpečnosti, přestože jazyk projektu připomíná bruselskou rétoriku Global Gateway o konektivitě a diverzifikaci.

Politici prodávají východní Středomoří jako bránu do Evropy. Skutečnou bránou je však Egypt a skutečným evropským omezením mohou být spíše finance na elektrické sítě a ekonomika LNG než strategické deklarace z Washingtonu. Rozpočet a pracovní plán EMEC zatím zveřejněny nejsou, Gateway Act ještě není zákonem a plynová pole stále čekají na konečná investiční rozhodnutí. Politická infrastruktura postupuje rychleji než potrubí, o kterém mluví.