USA zvažují omezení letecké podpory NATO

Východní štít NATO má slabší vrstvu tam, kde není tolik vidět: u stíhaček, tankovacích letounů, průzkumných strojů a námořních kapacit, které může Washington přesunout jinam. Podle evropských médií se nyní zvažuje omezení části této podpory. Počty vojáků ukazují jen viditelnou část příběhu; válečné plány NATO stojí také na americké technice, kterou Evropa nedokáže rychle nahradit.

Tyto kapacity jsou politicky citlivé. NATO s nimi může počítat v plánech, ale o jejich uvolnění rozhodují Spojené státy. Washington může oprávněně tvrdit, že Evropa má nést větší část zátěže, zvlášť když se EU snaží urychlit společné obranné nákupy přes svůj finanční nástroj SAFE, tedy úvěrový program pro obranné zakázky. Vojenská mezera je však bezprostřednější. Evropě chybí dost letounů, které udrží stíhačky ve vzduchu, senzorů, které velitelům ukážou pohyb protivníka, i námořních prostředků pro sledování sporných vod.

Krizový balík je důležitější než fotografie ze základny

O možných škrtech zatím mluví média, nikoli veřejné rozkazy USA nebo NATO. Přesto jsou důležité, protože se týkají vzácné techniky. Stíhačky jsou vidět. Tankovací a průzkumné letouny jsou méně nápadná infrastruktura, která z přesunu jednotek dělá udržitelnou operaci.

Přítomnost amerických vojáků na základnách sama o sobě silný krizový balík nezaručuje. Polsko ukazuje toto napětí dobře: viditelné základny mají politickou i odstrašující hodnotu, ale samy neposkytují doplňování paliva za letu, zpravodajství, průzkum a sledování. Poslední pojem označuje senzory a analýzu, díky nimž velitelé vědí, co se děje, ještě před rozhodnutím o reakci.

Pobaltské státy by tuto mezeru pocítily rychle. NATO popisuje Baltic Air Policing jako mírovou rotační misi, protože Estonsko, Lotyšsko a Litva nemají vlastní stálé stíhací letectvo. V krizi by tato mise potřebovala více stíhaček, palivo ve vzduchu, propojenou protivzdušnou obranu, námořní přehled a spolehlivé velení. Pokud by americká podpora zeslábla, přechod od hlídkování k obraně by byl těžší.

Evropa staví, ale pomalu

Evropa udělala skutečný pokrok. Mnohonárodní flotila tankovacích letounů dosáhla v roce 2024 deseti strojů. Letouny AWACS NATO, tedy stroje s radarem a velitelskými týmy na palubě, dávají spojencům sdílený obraz vzdušného prostoru. Francouzská strategická revize z roku 2022 navíc tuto závislost formulovala politicky, když volala po větším evropském prostoru k jednání.

Problém je rychlost. Analýza Bruegelu k evropským obranným potřebám ukazuje, jak silně kontinent dál spoléhá na špičkovou americkou podporu. Francie dokáže nasadit významné síly a má jaderné odstrašení. Nedokáže ale v americkém měřítku nahradit tankovací letouny, senzory dlouhého dosahu, námořní hlídkové stroje, letadlové lodě ani ponorky.

Jinou část štítu nese Německo. Jeho Operationsplan Deutschland se soustředí na silnice, železnice, přístavy, palivo, povolení a shromažďovací prostory, přes které by se spojenecké síly přesouvaly zemí. Tato práce je důležitá, protože Německo je posilovým koridorem směrem na východ. Rychlejší koridor ale velitele stále nechává zranitelné, pokud jednotky, které jím dorazí, mají méně informací a kratší výdrž.

Černé moře ukazuje stejnou slabinu ostřeji. Rumunská média se po incidentech s drony soustředila na nízkoletové radary, vzdušné hlídkování, protidronové senzory a včasné varování; Curs de Guvernare a Digi24 popsaly žádosti Bukurešti o větší spojeneckou pomoc. Bez silnějšího sledování se okamžitě ztrácí čas na varování a schopnost určit odpovědnost. Právě to rozhoduje ve chvíli, kdy se dron překračující hranici může stát vojenským problémem i politickým sporem zároveň.

Finsko tento problém zvýrazňuje, protože začíná z lepší pozice. Má silné letectvo, ale severní geografie přesto zvýhodňuje tankovací letouny, radary dlouhého dosahu, námořní hlídkování a sdílené systémy včasného varování. Pokud mezeru vidí Finsko, pobaltské státy čelí její tvrdší verzi.

Okno se zužuje

První nejistota je faktická. Washington ani NATO veřejně nepotvrdily úplný seznam možných omezení, proto nelze mediálně popisované škrty brát jako hotové rozkazy. Užitečným testem bude, zda spojenci dostanou náhradní závazky: více evropských tankovacích letounů, více průzkumných strojů, silnější námořní hlídkování, pevnější propojení protivzdušné obrany a jasnější předpoklady, co Spojené státy v krizi skutečně uvolní.

Hlubší problém je načasování. Výdajové sliby a unijní nákupní nástroje mohou změnit evropskou vojenskou strukturu v horizontu let, ne v úvodní fázi krize. Východní štít NATO může nejdříve zeslábnout právě v podpůrné vrstvě, která umožňuje držet frontovou linii. Vojáci na základnách budou pořád vidět. Chybějící letouny mohou být důležitější.