Valonsko ukončilo blokaci CETA

Parlament Valonsko-bruselské federace, francouzsky mluvícího zákonodárného orgánu v Belgii, 24. června 2026 schválil CETA, obchodní dohodu mezi EU a Kanadou, kterou před téměř deseti lety pomáhal zablokovat. Že regionální parlament dokáže zdržet smlouvu pokrývající většinu Evropy a Kanadu, není zvláštnost belgického folkloru. Takto v praxi funguje unijní smluvní právo. A ukazuje rozdíl mezi ekonomikou, která už podle dohody běží, a demokratickým souhlasem, který ji stále dohání.

Dohoda, která funguje dřív, než je hotová

CETA, tedy Komplexní hospodářská a obchodní dohoda, ruší cla na téměř veškeré zboží mezi EU a Kanadou, otevírá kanadské veřejné zakázky evropským firmám a snižuje překážky pro služby a investice (Evropská komise). Většina dohody se prozatímně uplatňuje od září 2017. Firmy ji už využívají. Společné výbory vytvořené smlouvou dál zasedají; Kanada například naplánovala jednání Výboru pro finanční služby CETA v Bruselu na 23. a 24. června 2026.

Chybí investiční soudní systém, známý pod zkratkou ICS. Jde o smluvní tribunál, u něhož mohou zahraniční investoři žalovat státy o náhradu škody, pokud podle nich země poruší investiční ochranu slíbenou v CETA. Prakticky řečeno: zvláštní soudní cesta pro přeshraniční firmy, oddělená od běžných vnitrostátních soudů.

Právě ICS byl z prozatímního uplatňování záměrně vyňat, protože tuto část smlouvy nemá v rukou pouze EU, ale také národní vlády. Aby začal platit, musí CETA ratifikovat všechny členské státy. V Belgii to neznamená jedno hlasování. Belgická ústava dělí pravomoc uzavírat smlouvy mezi federální stát, tři regiony a tři společenství, každé s vlastním parlamentem. CETA je takzvaná smíšená dohoda, protože zasahuje jak do pravomocí EU, tak členských států. Belgie ji proto nemůže ratifikovat jediným federálním hlasováním; souhlas musí dát jednotlivé regionální a komunitní parlamenty.

Kdo získává a kdo ztrácí

Tento ústavní mechanismus by zůstal poznámkou pod čarou, kdyby proti dohodě nikdo nevystupoval. Valonský parlament ale v říjnu 2016 zabránil EU CETA vůbec podepsat a spor, který za tím tehdy stál, nezmizel.

Belgická podnikatelská federace AKT tvrdila, že firmy roky čekaly na právní jistotu. Z nižších obchodních bariér těží exportéři, logistické společnosti a firmy dost velké na to, aby se ucházely o kanadské veřejné zakázky. Na opačné straně stojí belgická zemědělská organizace FUGEA, která vyzvala poslance, aby CETA odmítli. Podle ní vytváří kanadské hovězí a vepřové dovážené v rámci celních kvót, tedy pevně stanovených objemů se sníženým clem, neférový tlak na chovatele hospodařící s nízkými maržemi.

Obě námitky mají věcné jádro. Nižší cla a přístup k veřejným zakázkám už pomáhají firmám, které je dokážou využít. Plný systém ochrany investorů, tedy část dohody, která nejvíc znepokojuje zemědělce a kritiky oslabování státní suverenity, však stále závisí na parlamentech, které se možná nikdy neshodnou.

Belgie není jedinou překážkou

Stejný vzorec se opakuje i jinde v Evropě, jen v jiném ústavním provedení. Francouzská Ústavní rada CETA schválila v roce 2017, francouzský Senát ale ratifikaci v březnu 2024 odmítl, hlavně kvůli zemědělským a suverenitním námitkám. Nizozemsko CETA schválilo v dolní komoře, ale Senát proces nedokončil. V Irsku zažaloval europoslanec Sinn Féin vládu kvůli zákonu, který měl ratifikaci usnadnit.

Soudní dvůr EU už rozhodl, že ICS je slučitelný s unijním právem. Právně tedy systém obstál. Politickou námitku tím ale soud nevyřešil: zahraniční investoři dostávají právní cestu, kterou domácí firmy a občané nemají.

Žádný jednotný veřejný unijní přehled přesně nepotvrzuje, kolik členských států mělo k červnu 2026 CETA plně ratifikovanou. Francouzské odmítnutí v Senátu nemá zjevné řešení. Nizozemský a irský proces zůstávají otevřené. A ani v Belgii nemusí tento týdenní hlasování znamenat úplný konec vnitrostátní ratifikace.

EU umí obchodní dohody vyjednat a většinu jejich obsahu prozatímně uplatňovat celé roky. Cla klesají, veřejné zakázky se otevírají, služby se pohybují volněji. Nejkontroverznější právní ochrany, které zahraničním investorům umožňují obejít národní soudy, ale dál závisejí na desítkách parlamentů ve 27 zemích. Firmy podle CETA obchodují už dnes. Zda někdy dostanou celou smlouvu, nemůže rozhodnout jeden parlament; a jeden parlament to také nemůže uzavřít.