Varšava a Berlín stvrdily vojenský koridor

Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz a jeho německý protějšek Boris Pistorius podepsali 17. června ve Varšavě dvoustrannou dohodu o obranné spolupráci. Nahrazuje rámec z roku 2011 a soustředí se hlavně na přesun vojáků, paliva a techniky směrem k východnímu křídlu NATO (Bundesregierung, AP). Nová dohoda nevytváří žádnou dodatečnou záruku vzájemné obrany. Upravuje to, co má následovat po politickém rozhodnutí jednat: společná cvičení, logistické koridory, kybernetickou spolupráci, operace v Baltském moři a vojenskou mobilitu (Notes from Poland, Tagesschau).

Podpis připadl na 35. výročí polsko-německé Smlouvy o dobrém sousedství z roku 1991 (Deutschlandfunk). Věcně jde ale o dohodu ryze operační. Německá média zdůraznila plánované listopadové cvičení Grand Eagle, při němž se má z Německa přes Polsko do Litvy přesunout zhruba 1 200 vojáků, a také práci na potrubních systémech NATO a pozemním koridoru Nizozemsko-Německo-Polsko (Handelsblatt). Polsko se v tomto uspořádání stává fyzickým mostem. Německo dodává objem, logistickou kapacitu a námořní dosah v Baltském moři.

Mezistupeň, který NATO potřebuje

Dohoda leží pod tvrdými bezpečnostními pojistkami článku 5 NATO, podle něhož spojenci pomáhají napadenému členovi aliance, a článku 42 odst. 7 Smlouvy o EU, který členským státům ukládá pomoc při napadení jiného člena. Berlín i Varšava ji popisují jako součást těchto rámců, nikoli jako jejich náhradu (Bundesregierung, DW). Polská státní agentura PAP potvrdila, že dohoda neobsahuje vzájemné bezpečnostní záruky srovnatelné s nedávnými polskými ujednáními s Francií nebo Spojeným královstvím a nepočítá ani s trvalou přítomností německých jednotek (PAP).

Obranné plány NATO pro východní křídlo stojí na provedení v reálném čase: povoleních k překračování hranic, napojených palivových potrubích a železnici schopné unést vojenské náklady. Dvoustranné dohody tohoto typu vyplňují prostor mezi aliančními závazky a fyzickou geografií. Litevské zdroje proto dohodu četly jako možný urychlovač přesunu sil směrem k Pobaltí (LRT).

Podepsáno pod úrovní smlouvy. Varšava ví proč

Stejně důležité jako obsah je i to, jakou právní formu Varšava zvolila. Polská vláda dohodu schválila na úrovni kabinetu, nikoli jako mezinárodní smlouvu vyžadující souhlas parlamentu a ratifikaci prezidentem podle článku 89 polské ústavy, který se týká aliancí a vojenských ujednání (Euronews, Polsat News). V Německu by skutečné nasazení ozbrojených sil i nadále vyžadovalo samostatný souhlas Spolkového sněmu (Bundesregierung).

Nižší právní forma vyvolala ostrou reakci polského Úřadu národní bezpečnosti BBN, tedy prezidentského poradního orgánu pro bezpečnost. Jeho šéf Bartosz Grodecki označil dohodu za „spíše asymetrickou“ a uvedl, že jeho úřad dostal text až odpoledne před podpisem (RMF24). Výhrada se týkala hlavně článku 7 dohody, který podle Grodeckého upravuje společné operace a mohl by zasahovat do ústavní role prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil (Do Rzeczy). Celý text zatím nebyl zveřejněn, takže tvrzení o asymetrii nelze ověřit. Pravděpodobné třecí místo je praktické: polské závazky v oblasti tranzitu, infrastruktury a podpory mohou být těžší jednoduše proto, že koridor vede přes Polsko.

Dva partneři, dvě funkce

Srovnání s Francií ukazuje, jak Varšava partnery rozlišuje. Francouzské zdroje popisují německou dohodu jako užší než polsko-francouzskou smlouvu podepsanou v Nancy, která obsahovala doložku vzájemné pomoci a otevřela i neobvyklou debatu o francouzském jaderném odstrašení (Forum Militaire). Polsko zjevně používá každého partnera k jiné funkci: Francii pro strategický signál a jazyk jaderného deštníku, Německo pro provozní infrastrukturu přesunu sil na východ.

Hlubší smlouva s Německem by ve Varšavě znamenala riziko ratifikačního sporu, odporu pravice a historické nedůvěry, kterou samotná logistická spolupráce nerozpustí. Největší praktickou zátěž východního posunu NATO ponese Polsko tak jako tak: jeho území je koridorem bez ohledu na to, jak příjemně jsou podmínky napsané.