Zmatek s vojáky urychluje obranu EU

Uniklá diplomatická depeše z amerického velvyslanectví ve Varšavě popsala polskou reakci na náhlé zrušení rotace amerických jednotek jako „velký politický a psychologický šok“, za nímž stojí „pocit zrady“. Text, který 22. května zveřejnil Politico, varoval, že chaos může „urychlit integraci evropské obrany na úkor Ameriky“. O několik dní později už to nevypadalo jako přehnaná obava. Německo zrychlilo plán nákupu střel Tomahawk, Francie prohloubila jadernou spolupráci s osmi evropskými partnery a spojenci v NATO veřejně označili americké signály za „opravdu matoucí“.

Depeše je běžná diplomatická zpráva, nikoli formální protestní stanovisko. Právě proto působí její jazyk neobvykle ostře. Připravili ji kariérní diplomaté na ambasádě, kterou vede Tom Rose, politický nominant a bývalý hlavní stratég viceprezidenta Pence. Senát ho potvrdil jen těsnou většinou (U.S. Embassy Warsaw). Není známo, zda Rose text napsal, spolupodepsal, nebo mu pouze nechal projít systémem.

Deset dní obratu za obratem

Dne 13. května Pentagon zrušil plánovanou rotaci 2. obrněné brigádní bojové skupiny do Polska, tedy zhruba 4 200 vojáků, jejichž technika už byla na cestě do Evropy. Varšava nedostala žádné předběžné varování. Polští představitelé poté narychlo zamířili do Washingtonu, aby zjistili, co se vlastně stalo.

Osm dní nato Trump na síti Truth Social oznámil obrat: do Polska podle něj zamíří 5 000 „dalších“ vojáků. Zdůvodnění bylo otevřeně osobní. Rozmístění spojil s „úspěšným zvolením nynějšího polského prezidenta Karola Nawrockého, kterého jsem hrdě podpořil“ (NPR). Představitelé Pentagonu stejnému médiu řekli, že netuší, co oznámení znamená pro skutečné přesuny jednotek. Generální tajemník NATO Mark Rutte jej na setkání ministrů zahraničí aliance v Helsingborgu „uvítal“, zároveň ale dodal, že „vojenské velení dolaďuje všechny detaily“ (Le Monde). V diplomatickém jazyce to znamená, že plán neexistuje. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski číslo vyložil jako zachování současné úrovně, nikoli jako navýšení.

Dvě polské zahraniční politiky

Depeše odhalila hlubší trhlinu v polském vládnutí, která přesahuje jednu vojenskou rotaci. Polsko žije v kohabitaci: prezident a premiér pocházejí z soupeřících politických táborů. Prezident Nawrocki, spojený s pravicovou stranou Právo a spravedlnost (PiS), má převážně ceremoniální, ale ústavně významnou roli. Premiér Donald Tusk vede vládu. Trumpovo oznámení Tuska zcela obešlo a jako důvod rozmístění uvedlo Nawrockého.

Varšava tak fakticky provozuje dvě zahraniční politiky. Tusk si buduje evropskou pojistku: v dubnu 2026 podepsal s Macronem Gdaňskou dohodu, která rozšiřuje konzultace o francouzském jaderném odstrašení na Polsko a dalších sedm států. Nawrocki naopak tvrdí, že má osobní kanál do Bílého domu. Jeho poradce Marcin Przydacz řekl Politicu, že chaos zavinil Pentagon, nikoli Bílý dům. Tím odstínil od odpovědnosti Trumpa i Nawrockého.

Rozdělení je vidět i v polské veřejnosti. Průzkum CBOS ukázal, že Nawrockému v květnu důvěřovalo 52 % lidí. Samostatné šetření deníku Rzeczpospolita zjistilo, že 38,5 % Poláků si myslí, že Tuskova vláda poškozuje vztahy s Washingtonem. Polské bezpečnostní záruky tak částečně závisejí na tom, s kterým polským lídrem chce Washington právě mluvit. Institucionální pojistka proti tomu zjevně chybí.

Německo: potrestané a už se přizpůsobuje

Stejný americký ústup, který otřásl Varšavou, přímo dopadá i na Berlín. Z Německa má odejít 5 000 amerických vojáků poté, co Trump vystupňoval spor s kancléřem Merzem kvůli americko-íránské válce. Plánované rozmístění amerických střel Tomahawk na německém území bylo zrušeno. Berlín přitom už v červenci 2025 požádal o nákup 400 střel Tomahawk a tří odpalovacích systémů Typhon. O deset měsíců později Washington stále neodpověděl.

Ministr obrany Boris Pistorius označil stažení vojáků za „předvídatelné“ a využil ho k prosazení přesně toho, čeho se americká ambasáda ve Varšavě obávala: větší evropské soběstačnosti. Berlín zvažuje domácí výrobu střel Tomahawk a zahájil jednání s Tureckem o alternativních střelách dlouhého doletu. Německá veřejnost už se posunula také: podle Infratest Dimap považuje Spojené státy za důvěryhodného partnera jen 15 % voličů.

Kdo depeši vynesl a proč, zůstává nejasné. V oběhu jsou tři vysvětlení: kariérní diplomat, který obchází fakticky zmrazený kanál pro formální nesouhlas za ministra Rubia; vnitřní frakční tlak na Pentagon prostřednictvím zdokumentování škod v alianci; nebo polská stopa. Potvrzené není žádné. Stejně nejasné je, zda Trumpův slib 5 000 vojáků má skutečný operační obsah. Varování z varšavské depeše se už ale naplnilo.