Washington skládá NATO 3.0

Do Bergenu pozval Washington pět evropských spojenců, aby s nimi předjednal, kdo ponese hlavní tíhu konvenční obrany Evropy. Formálně tím pravidla NATO změnit nemůže: u aliančního stolu může každé rozhodnutí zablokovat kterýkoli člen (NATO). Jakmile se ale předem dohodne užší skupina, ostatní státy dostanou užší výběr: přijmout v podstatě hotový plán, nebo riskovat, že budou vypadat jako brzda odstrašení.

Místnost, kde se návrh píše

Spojené státy přivedly pod značkou „NATO 3.0“ k jednomu stolu Finsko, Švédsko, Německo, Polsko a Nizozemsko. Smysl je jednoduchý: Evropané mají převzít větší část konvenční obrany, zatímco Washington přesouvá pozornost jinam (ISDP, upday). Veřejně z toho zatím nevzešly žádné změny velení, cíle bojové připravenosti ani nové financování.

Síla takového formátu je v tom, co se odehraje před formálním hlasováním. Když si vybrané vlády dopředu sladí pozice, domluví slovník a porovnají příspěvky, vytvoří politický tlak, který ztěžuje nesouhlas. NATO funguje na konsenzu, tedy na pravidle, že každý spojenec může použít veto. Předem připravená dohoda z něj ale dělá krok s vysokou politickou cenou. Země, které u přípravy nejsou, ztrácejí vliv ještě před začátkem skutečného jednání.

Už samotný výběr států něco říká. Finsko má nejdelší pozemní hranici NATO s Ruskem. Německo drží střed Evropy. Polsko je logistickou páteří východního křídla. Dohromady naznačují obraz Evropy, která nese větší část pozemní obrany aliance. Zatím však chybí systém, který by to umožnil: společná velitelská pravomoc, zásoby techniky, dohodnuté financování a jednotky vycvičené k rychlému společnému nasazení.

Co se skutečně staví

Nejlepší zkouškou toho, zda se politické sliby mění ve vojenskou kapacitu, je Německo. Brigáda 45 v Litvě, první trvale rozmístěná těžká bojová brigáda Bundeswehru v zahraničí, má mít do konce roku 2027 zhruba 5 000 vojáků, i když kasárna se teprve stavějí (Euronews, n-tv).

Od 1. července převzalo německo-nizozemské vojenské velitelství z Münsteru operační kontrolu nad silami NATO určenými pro Estonsko a Lotyšsko. Podle dostupných zpráv má řídit kolem 50 000 vojáků (Zeit, Deutschlandfunk). V praxi to znamená, že evropské velení rozhoduje o tom, jak se spojenecké jednotky v těchto zemích cvičí, přesouvají a jak mají reagovat.

V Polsku působí rotačně zhruba 10 000 amerických vojáků a v Poznani je předsunutý prvek amerického velení (LRT, Forsal). O trvalém rozmístění amerických sil se dál jedná. Konkrétní jednotky, skutečná místa a stavební harmonogramy: právě to jsou věci, které politická hesla obvykle nenahradí.

Evropě stále chybí to, s čím plán počítá

Převzít větší podíl uvnitř NATO neznamená totéž jako získat schopnost jednat samostatně. Podle institutu IFRI vyžaduje skutečná evropská váha pravomoc ve velitelských řetězcích, nejen evropské vlajky na aliančních štábech (Ifri). Fondation Robert Schuman varuje, že Evropa může zvýšit rozpočty, a přesto nezískat skutečnou suverenitu, pokud zůstane závislá na americkém velení, satelitech a strategické přepravě (Fondation Robert Schuman).

Stejně konkrétní je nedostatek lidí a techniky. Německá aktivní armáda má vyrůst ze zhruba 185 000 na nejméně 260 000 vojáků a zálohy se mají zvýšit asi ze 66 000 na 200 000. Ministr obrany Boris Pistorius už upozornil, že specialisté chybějí i pro samotnou litevskou brigádu (Tagesschau). Finští a švédští experti zároveň připomínají, že některé americké schopnosti, včetně protiraketové obrany a satelitních sítí, se v Evropě nahrazují jen obtížně a pomalu (Svenska Yle).

Polská debata upozorňuje ještě na jiné politické riziko: že americký výběr partnerů rozdělí NATO na spojence první a druhé kategorie (WP). Varšava z tohoto výběru těží díky vysokým obranným výdajům a své roli na frontové linii. Náklady na nový formát ale ponesou i spojenci, kteří pozvánku nedostali.

Summit v Ankaře později letos ukáže, zda bergenská přípravná místnost vytvořila dohodu, kterou širší aliance přijme, nebo zda vyloučení spojenci zjistí, že skutečné volby padly ještě předtím, než se posadili ke stolu.