Washington zvažuje jaderné sdílení s Polskem

Tři desetiletí poté, co se americké jaderné zbraně po konci studené války stáhly z východní Evropy, se ve Washingtonu znovu mluví o jejich návratu. Spojené státy podle Financial Times vedou aktivní jednání o možném rozmístění jaderných zbraní v Polsku a některých pobaltských státech. Dohoda není na dohled, samotná jednání už ale otevřela soutěž mezi americkým a francouzským pojetím jaderných záruk. Většina evropských parlamentů o ní zatím vůbec nejednala.

Proč rozšíření trvá deset let

V rámci jaderného sdílení NATO jsou americké gravitační jaderné pumy rozmístěny v aliančních zemích, jejichž piloti cvičí jejich případné použití. Systém stojí na bilaterálních exekutivních dohodách mezi Washingtonem a hostitelskou vládou a koordinuje se ve Skupině pro jaderné plánování NATO, tedy orgánu, kde o jaderné politice jednají všichni členové aliance kromě Francie. Žádná hostitelská země o přijetí těchto zbraní nikdy nehlasovala v parlamentu. Do Evropy přišly na základě exekutivních dohod ze studené války a zůstaly tam.

Přesun do Polska nebo Pobaltí by se počítal v letech, ne v měsících. Každá základna potřebuje zodolněné podzemní trezory, certifikovaná velitelská stanoviště a samostatné bezpečnostní perimetry. Stávající zařízení v západní Evropě během let pohltila miliardové modernizace a některé práce stále nejsou hotové. Nová základna ve východní Evropě by se realisticky mohla dostat do operačního stavu nejdříve v polovině 30. let. Politický signál ale vzniká už ve chvíli, kdy se jednání stanou veřejnou věcí, bez ohledu na to, kdy dorazí samotná výzbroj.

Tři jaderné opory, jeden kontinent

Polsko a pobaltské státy teď mají před sebou překrývající se nabídky. Washington nabízí fyzické zbraně v rámci NATO. Francie prostřednictvím Macronovy iniciativy „pokročilého odstrašení“, spuštěné v březnu 2026, nabízí paralelní evropský deštník: koordinaci kolem francouzského jaderného plánování, ale bez zbraní na území spojenců a bez sdíleného velení. Norsko se k francouzské iniciativě připojilo v květnu, zároveň však výslovně potvrdilo, že NATO zůstává jeho hlavní bezpečnostní zárukou. Francouzské ministerstvo zahraničí popisuje obě linie jako „odlišné a doplňkové“. Le Grand Continent volí méně diplomatický jazyk: paralelní iniciativy podle něj vytvářejí „rostoucí hydru“, která tříští spojeneckou soudržnost.

Pokud Washington nabídne Polsku skutečné bomby, dostává se Francie do problému s věrohodností. Francouzské odstrašení je prezidentský slib konzultací. Jaderné sdílení v NATO vytváří vzájemné závazky, za nimiž stojí dopředu rozmístěné zbraně. IFRI oba směry představuje jako vzájemně posilující. V praxi ale fungují zcela jinak: jeden přesouvá výzbroj do hostitelské země, druhý nabízí rozhovor o francouzské strategii.

Nejcitlivější pozici má Německo. Na jeho území jsou americké bomby a Berlín se zároveň připojil k francouzské jaderné řídicí skupině, takže získal místo u stolu pro strategickou debatu, nikoli vliv na francouzské rozhodnutí o použití zbraní. Pokud se jaderné sdílení posune na východ, zmenší se německá role jaderné kotvy NATO, kterou mělo od studené války. Die Linke požaduje úplné stažení amerických zbraní z německého území. Vládní koalice mlčí.

Mezera v odpovědnosti

Debata o rozšíření jaderného sdílení odkrývá dlouhodobou slabinu demokratické kontroly. Žádná země, která dnes hostí americké jaderné zbraně, o jejich přijetí nikdy nehlasovala v parlamentu. Hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2026, tedy globální přezkum dohody určené k omezení šíření jaderných zbraní, toto napětí ukázala otevřeně: západní státy hájily jaderné sdílení jako slučitelné se smlouvou, zatímco nejaderné státy namítaly opak. Litevská ústava stále zakazuje zbraně hromadného ničení na vlastním území. Její změna vyžaduje kvalifikovanou většinu, kterou zatím nikdo nevyzkoušel.

Finsko podle MTV Uutiset posuzuje změny jaderné legislativy, které by za války umožnily tranzit těchto zbraní, zatímco francouzskou iniciativu si drží od těla. Největší švédské mírové hnutí spustilo předvolební dohled nad postoji stran k jaderným otázkám před podzimním hlasováním.

Do východní Evropy žádné bomby nepřijdou před polovinou 30. let. Politická architektura se ale staví už teď: které země se přikloní ke kterému jadernému garantovi, které parlamenty budou hlasovat a které přenechají rozhodnutí vládám, které ústavní překážky vydrží. Ve většině zemí, jichž se tato otázka týká, veřejná debata ještě nezačala.