Evropa má Patrioty, munici řídí Washington

Podle modelu CSIS a informací CNN a Reuters spotřebovaly Spojené státy ve válce s Íránem zhruba polovinu svých střel pro systémy Patriot a téměř čtyři pětiny raket THAAD. Jde o stejné zbraně, které si pořídili evropští spojenci v NATO, na nichž cvičili a kolem nichž stavěli část svého odstrašení. Vlastnit odpalovací zařízení ale neznamená rozhodovat o tom, kdo a kdy dostane další střely.

Výrobní mezera

Trumpova administrativa popírá, že by zásoby klesly na nebezpečnou úroveň. Skutečné počty ani hranice minimálních rezerv ale nezveřejnila. CSIS odhaduje, že americké zásoby střel Patriot klesly z předválečných zhruba 2 200 kusů pod 1 000. U systému THAAD, určeného proti balistickým raketám ve vysoké fázi letu, zůstává podle odhadu asi 250 střel z původních 452 (CSIS).

Tlak na zásoby potvrzuje i reakce Pentagonu. S firmami Lockheed Martin a Northrop Grumman uzavřel dohody, které mají ztrojnásobit výrobu střel Patriot a zečtyřnásobit výrobu THAAD. Northrop oznámil urychlovací kontrakty za 3 mld. dolarů (Defense News, Northrop Grumman). Výroba se obvykle netrojnásobí u munice, které je dost. Nové kapacity ale dorazí až ke konci desetiletí, nikoli v příštím čtvrtletí.

Ukrajina, východní křídlo NATO, Blízký východ i Indo-Pacifik dnes čerpají ze stejné výrobní linky, kterou kontrolují Spojené státy. Jak jsme psali minulý týden, Washington už zahájil formální přezkum své vojenské přítomnosti v Evropě (To Brief). Střely k tomu přidávají tvrdší omezení: i tam, kde americký politický závazek trvá, fyzické zásoby nejsou neomezené.

Evropa platí, Washington rozhoduje

Závislost je dobře vidět na Nizozemsku. Haag se stal první zemí NATO, která přes PURL poslala 500 mil. EUR. PURL je alianční mechanismus, v němž spojenci financují americké zbraně pro Ukrajinu. Nizozemsko už Kyjevu darovalo také odpalovací zařízení Patriot, radar a střely (Dutch Defence).

Evropské peníze vstupující do amerického výrobního řetězce však Evropanům nedávají kontrolu nad tím, co z něj vyjde. Washington rozhoduje, které vzácné střely půjdou na Ukrajinu, které zůstanou v amerických rezervách, které dostanou partneři na Blízkém východě a které vyplní objednávky spojenců. Jak napsal nizozemský deník NRC, proti balistickým raketám účinně funguje jen Patriot. Pokud zásoby docházejí, Ukrajina může dočasně jen sledovat, jak Rusko získává větší volnost.

Konkrétní důkaz přeskupování priorit nabízí Švýcarsko. Bernu Spojené státy oznámily, že dodávky jeho Patriotů naberou zpoždění, protože Washington posílá střely nejprve na Ukrajinu (Reuters). Žádný evropský spojenec veřejně neoznámil srovnatelný odklad. Pořadník se ale může změnit s každým dalším americkým politickým rozhodnutím.

Co Evropa nahradit může a co ne

U nižších a středních vrstev protivzdušné obrany má Evropa prostor postupovat samostatněji. Německo dodalo Ukrajině systémy IRIS-T z vlastní výroby (Bundesregierung). Nejsilnější evropskou možností ve vyšší vrstvě je střela Aster od MBDA, používaná s francouzsko-italským odpalovacím systémem SAMP/T. Francie, Itálie a Británie objednaly více než 200 dalších střel Aster a zkrátily dodací lhůty (MBDA).

U nejtěžších balistických hrozeb ale mezera zůstává. Žádný evropský systém se nevyrovná schopnostem PAC-3 MSE nebo THAAD proti rychle letícím hlavicím. Licenční výroba amerických typů střel v Evropě podle Reuters obvykle trvá tři až sedm let od podpisu smlouvy. Ukrajinské konsorcium Fire Point s deseti evropskými partnery vyvíjí levnější střelu, která má Patriot doplnit, první plný test zachycení balistické rakety se ale nečeká před polovinou roku 2027 (Defense News).

Krátkodobá evropská odpověď proto nemůže stát na rychlé náhradě Patriotu. Reálnější je vybudovat dost vlastních kapacit tak, aby vzácné americké střely kryly jen hrozby, které jiné systémy nezvládnou. Evropští ministři obrany zatím veřejnosti nevysvětlili, jak přesně má takové přeskupení vypadat ani v jakém časovém horizontu. Údaje o nedostatku jsou přitom veřejné a Moskva je umí číst stejně dobře jako evropské vlády.