Francie chce místo u jednání v Abu Dhabi

Na 10. a 11. listopadu plánují Ukrajina, Rusko a Spojené státy jednání v Abú Zabí. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot 8. listopadu oznámil, že se jich Francie zúčastní, a slíbil, že Evropané budou „dobře zastoupeni“ (RTL, ukrajinské předsednictví). Neřekl však, kdo bude Francii zastupovat ani zda se její zástupce připojí k hlavním jednáním, nebo se setká s ostatními účastníky odděleně. Evropa má v rukou sankce, peníze na obnovu i bezpečnostní závazky, na nichž by záviselo naplnění případné dohody. Právě proto záleží na tom, zda francouzský příslib znamená skutečné místo u jednacího stolu a kdo ho dostane.

Účast ještě neznamená místo u jednacího stolu

Barrot nedokázal jmenovat francouzského zástupce a řekl, že se jednání sám nezúčastní. Slíbil, že Paříž „zajistí, aby byl slyšet hlas Evropy“ (RTL), neupřesnil ale, zda Francie získá místo na hlavních jednáních, nebo se zapojí jinak (AP). Oznámení přišlo ještě před setkáním delegací, v době, kdy se o podobě jednání stále vedl spor.

Washington a Moskva popsaly užší formát. Jared Kushner, zmocněnec amerického prezidenta Donalda Trumpa, 6. listopadu napsal, že evropští partneři budou v Abú Zabí konzultováni „na okraj“ jednání a do širšího formátu se zapojí teprve „pokud nastane pokrok“ (AFP přes Channel NewsAsia). Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov 3. listopadu řekl, že Evropané se trojstranných jednání účastnit nemohou, pro pozdější širší rozhovory o bezpečnosti však budou potřeba (TASS). K těmto datům tedy ani jedna strana Evropanům místo u stolu neslíbila. Washington a Moskva mluvily o konzultacích, Barrot oznámil účast. Nejde přitom o zdvořilostní rozdíl: právě při hlavních jednáních se připravují podmínky dohody.

Mandát, který nikdo neudělil

I kdyby Francie místo u stolu získala, nikdo by tam nejednal jménem celé Evropské unie. Italská premiérka Giorgia Meloniová na tento problém upozornila 5. listopadu. Vyzvala unijní lídry, aby rozhodli, kdo bude Unii zastupovat a s jakým mandátem (ANSA). Obrátila se na správnou adresu: pravomoc pověřit vyjednavače, aby mluvil za všechny, mají pouze lídři členských států, pokud se na tom shodnou.

António Costa, který předsedá vrcholným schůzkám unijních lídrů, odpověděl ještě téhož dne. Napsal, že zájmy EU mají zastupovat vlastní instituce Unie, žádného zmocněnce však nejmenoval a pro Abú Zabí nikomu mandát neudělil (Costův dopis). Evropské vlády usilují o jasnější odpověď už několik týdnů (To Brief).

Důsledky jsou nejzřetelnější u sankcí. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová 6. listopadu řekla ministrům zemí kolem Baltského moře, že dohodu týkající se sankcí, obnovy nebo bezpečnostních záruk nebude možné uskutečnit bez účasti Evropy (EEAS). Zrušení nebo zmírnění sankcí EU vyžaduje jednomyslný souhlas vlád členských států, takže kterákoli z nich může rozhodnutí zablokovat (Rada EU). Francie má jedno z těchto vet, stejně jako každá další země: i když se shodne většina, jediný odpůrce může rozhodnutí zastavit. Francouzský příslib z Abú Zabí se proto sám o sobě nemůže stát závazkem celé Evropy.

Oznámení zároveň mění pozici evropských vlád, které čekají na společný postup. Státy požadující jednotný evropský hlas teď musí reagovat na francouzský příslib, přestože se ještě neshodly, co by tento hlas měl říkat.

Barrot zavázal Francii k účasti v Abú Zabí ještě před začátkem jednání. Aby se z příslibu stala vyjednávací páka, musí být jasné dvě věci: zasedne francouzský zástupce u hlavních jednání a může tam někdo mluvit i za ostatní evropské země? Na první otázku musí odpovědět Washington a Moskva. Druhou mohou vyřešit vlády EU; z Costova dopisu je patrné, že zatím odpověď nemají.