Francouzská riziková přirážka míří ke 100 bodům

Během dopoledne 15. září vystoupil výnos desetiletého německého státního dluhopisu přibližně na 3,50 %, nejvýše od roku 2009. U srovnatelného francouzského dluhopisu dosáhl 4,48 až 4,50 %, tedy úrovně naposledy zaznamenané během finanční krize v roce 2008 (Reuters via Zonebourse). Výnos vyjadřuje roční návratnost, kterou investor získá nákupem a držením státního dluhopisu. Když cena dluhopisu klesá, jeho výnos roste a stát musí při vydávání nového dluhu nabídnout právě tuto vyšší sazbu.

Rozdíl mezi francouzskými a německými výnosy se přiblížil 100 bazickým bodům, tedy jednomu procentnímu bodu (Reuters via Boursorama). Tento rozdíl, označovaný jako spread, ukazuje, o kolik dráž si Francie půjčuje ve srovnání s Německem. Rostly také výnosy italských, španělských, belgických a nizozemských dluhopisů, jejich spready se však téměř nezměnily. Francie se tak z evropského vývoje vymykala.

Společný otřes zvedl výnosy napříč Evropou

Za většinou evropského růstu stály stejné síly: vyšší inflace a přísnější měnová politika. Inflace v eurozóně dosáhla v srpnu 3,3 %, přičemž ceny energií meziročně vzrostly o 14,3 % (Eurostat). Ropa Brent se obchodovala poblíž 108 dolarů za barel (SIC Notícias). Evropská centrální banka (ECB), která určuje úrokové sazby pro 21 zemí eurozóny, oznámila 10. září jejich zvýšení o 25 bazických bodů. Depozitní sazba tak má od 16. září činit 2,50 %; ještě 15. září platila sazba 2,25 % (ECB). Další tlak přicházel z USA, kde se výnosy státních dluhopisů pohybovaly kolem 4,8 %. Globální investoři totiž průběžně porovnávají výnosy bezpečných státních dluhopisů mezi jednotlivými trhy (Bundesbank).

Za první dva zářijové týdny vzrostl výnos italských dluhopisů asi o 23 bazických bodů, italský spread se však rozšířil pouze o 4 bazické body (la Repubblica, Borsa Italiana). U Španělska se spread zvětšil zhruba o 4 až 5 bazických bodů (El Español). V obou případech tedy výnosy téměř kopírovaly pohyb německých dluhopisů. Trh přeceňoval společné podmínky, nikoli důvěryhodnost konkrétních vlád.

Francouzský účet navíc

Ve Francii byl vývoj jiný. Za stejné dva týdny se výnos zvýšil přibližně o 28 až 31 bazických bodů, z toho však asi 13 až 15 bazických bodů připadalo na rozšíření spreadu, nikoli na růst německých výnosů (Banque de France). Téměř polovinu francouzského zdražení tak vysvětluje domácí politické riziko. Jak jsme uvedli minulý týden, francouzská přirážka vůči Německu je nyní nejvyšší od roku 2012. Reuters její růst přímo spojuje s obavami z rozděleného Národního shromáždění a z politických překážek při schvalování rozpočtu na rok 2027 (Reuters via Boursorama).

Přístup Francie na dluhopisový trh zatím ohrožen není. Francouzská dluhová agentura prodala 3. září ve čtyřech emisích dluhopisy za 13,5 mld. EUR a investoři nabídli více než dvojnásobek požadované částky (Zonebourse). Refinancování dluhu však zdražuje a dodatečné náklady se postupně sčítají. Průměrná splatnost francouzského dluhu přesahuje osm let (AFT), takže dnešní výnosy nahrazují dřívější nižší sazby pomalu, jak staré dluhopisy dospívají.

Užitečné srovnání nabízí Belgie. Tamní dluhová agentura odhaduje, že trvalý růst sazeb o 100 bazických bodů by v roce 2026 zvýšil úrokové náklady přibližně o 178 mil. EUR. Do roku 2031 by dodatečný roční účet vzrostl na 3,9 mld. EUR (The Brussels Times). Zpočátku malé přírůstky se s každou další refinancovanou emisí násobí.

Kdo získává a kdo ztrácí

Vyšší výnosy prospívají střadatelům a investorům kupujícím nové dluhopisy. Úročení bankovních vkladů však za tržním vývojem výrazně zaostává. V červenci nesly jednodenní vklady v eurozóně stále jen 0,28 % (ECB). Rozdíl zatím zůstává bankám.

Noví dlužníci už čelí vyšším nákladům. V Nizozemsku vzrostly nabídkové sazby desetiletých fixních hypoték během čtyř týdnů o 14 bazických bodů a k 13. září dosáhly 4,22 % (Van Bruggen). Ceny hypoték se neodvíjejí pouze od výnosů státních dluhopisů, ale také od swapových sazeb, nákladů bank na financování a očekávané politiky ECB. Směr je přesto zřejmý: nové úvěry zdražují, zatímco dlužníky se stávající pevnou sazbou chrání fixace až do jejího skončení.

Evropa nyní platí za vyšší inflaci a přísnější měnovou politiku. Francie k tomu přidává vlastní přirážku za politickou nejistotu. Dostupná data o spreadech zatím neukazují, že by se podobná nedůvěra šířila napříč eurozónou. O tom, zda francouzská přirážka zůstane omezená, rozhodne především hlasování Národního shromáždění o rozpočtu na rok 2027.