NATO odsoudilo průlety, pravidla chybí

Severoatlantická rada, nejvyšší politický orgán NATO, se 12. srpna sešla kvůli narušení vzdušného prostoru nad Polskem a Rumunskem a odsoudila Rusko (Euractiv). Neaktivovala článek 4, tedy ustanovení smlouvy, které spouští formální konzultace, pokud se některý spojenec cítí ohrožen. Neoznámila ani nové rozmístění sil a nezveřejnila změnu pravidel pro zachycování cílů. Právě rozdíl mezi politickým varováním a viditelnou vojenskou reakcí je podstatou celé věci.

Rozdělení pravomocí vysvětluje, proč je reakce tak opatrná. NATO může odsuzovat, konzultovat a rozmísťovat síly. O tom, zda se bude střílet, však piloti a velitelé národní protivzdušné obrany rozhodují podle práva svého státu, pokud nejde o vyhlášenou alianční misi s předem dohodnutými pravidly použití síly. Tento předěl se táhne všemi incidenty posledního měsíce.

Co přeletělo hranici

Na rumunském příkladu je vidět, jak problém vypadá ve vzduchu. Dne 24. července zachytily rumunské radary dron, který se od pobřeží delty Dunaje pohyboval do vnitrozemí. Vzlétly dva italské Eurofightery nasazené v alianční ochraně vzdušného prostoru a dva rumunské stroje F-16. Cíl byl zničen u Padiny v župě Buzău; piloti jej popsali jako hrozbu typu Shahed/Geran-2 (Romania Insider). O den později byl u Sfântu Gheorghe sestřelen druhý dron (Le Figaro). Tehdejší úřadující ministr obrany Radu Miruță popsal omezení jednoduše: jakmile je cíl označen za nepřátelský, zásah následuje okamžitě, rumunské síly ale nemohou pálit na dron, který je stále v ukrajinském vzdušném prostoru (Digi24). Rozhodující jsou rychlost detekce, klasifikace cíle a geografie. Vše podléhá rumunskému právu.

Polský případ je jiný. Dne 30. července dopadly u Tarnawy-Kolonie v Lublinském vojvodství trosky. Prokuratura je identifikovala jako zbytky ruské střely s plochou dráhou letu Ch-101 (Rzeczpospolita). Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz ve Sněmu uvedl, že generál Ireneusz Nowak měl pravomoc nařídit sestřel, pokud by dráha letu ohrožovala obydlené oblasti (polské ministerstvo obrany). Polsko si předvolalo ruského velvyslance a předalo protestní nótu. Jak jsme psali minulý týden, Polsko a pobaltské státy už kvůli obavám z ruských operací pod falešnou vlajkou zpřísňovaly ochranu kritické infrastruktury.

Státy na frontové linii vidí testování. Důkazy jsou nejednoznačné.

Litevský ministr obrany Robertas Kaunas uvedl, že zpravodajské služby sledují ruské plánování možných provokací v Pobaltí (LRT). Litevská vojenská rozvědka popsala konkrétní obavu: Rusko by mohlo zaútočit na cíle v Pobaltí drony ukrajinské výroby, a tím zamlžit, kdo je vypustil. Pro NATO by pak bylo těžší shromáždit jednoznačné důkazy pro společný postup (15min). Litva už nasazuje vojáky a lodě k terminálu LNG v Klaipėdě, rozvodně LitPol Link a přečerpávací elektrárně Kruonis (Delfi).

Bulharsko ukazuje opačný obraz. Dne 8. srpna explodoval u Kardamu, nedaleko kompresorové stanice transbalkánského plynovodu, dron. Podle bulharského ministerstva obrany šlo pravděpodobně o klamný cíl typu Maya, který široce používají ukrajinské síly, a neexistují důkazy o úmyslném útoku proti Bulharsku (Mediapool). Sofie si předvolala ukrajinského velvyslance, nikoli ruského. Modul GPS neumožnil rekonstruovat trasu letu (Euronews Bulgaria). Už tento případ stačí k tomu, aby neobstálo plošné tvrzení, že každý objekt v blízkosti vzdušného prostoru NATO je záměrným ruským testem.

Německo ukazuje jinou slabinu: i u hrozeb blízkých vojenské oblasti začíná obrana proti dronům v mírovém režimu často u policie. Berlín rozšiřuje jednotku spolkové policie pro obranu proti dronům na 300 specialistů v osmi lokalitách, role Bundeswehru na domácím území však zůstává ústavně omezená (spolková vláda, Tagesschau).

Cena odsouzení bez mechanismu

Z jednotlivých incidentů vychází poměrně přesný vzorec. Rumunsko sestřelilo drony na základě národní pravomoci. Polsko aktivovalo protivzdušnou obranu pod národním velením. Litva posiluje ochranu infrastruktury vojáky a loděmi. Každý stát jednal podle vlastního právního rámce. NATO odsouzením uznalo, že jde o alianční problém, veřejně ale nevytvořilo společný mechanismus, který by jej řešil. Aliance uvedla, že „nadále posiluje“ integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu, tedy systém propojující senzory, letadla a prostředky zachycení mezi spojenci. Taková formulace popisuje probíhající činnost, ne nové rozhodnutí.

Opakovaná odsouzení bez viditelných aliančních opatření nesou riziko, že si Moskva z politického jazyka NATO odvodí vyšší praktický práh reakce, než jaký aliance naznačuje navenek. Přiměřený závěr není, že Rusko v každém případě NATO záměrně testovalo; bulharské důkazy takové zobecnění vyvracejí. Z jednotlivých případů ale vzniká vzorec, v němž státy na východním křídle nesou operační riziko samy a aliance odpovídá jazykem solidarity. NATO politický poplach zesílilo. Zatím však neukázalo společná pravidla, která by protivzdušnou obranu východního křídla učinila předvídatelnou: jednotné standardy pro okamžik, kdy mohou piloti zasáhnout, sdílené senzory fungující přes hranice a pravomoc, která se nezastaví na každé státní čáře.