Pentagon dává Evropě šest měsíců

Šest měsíců. Tolik času si Pentagon vyhradil na rozhodnutí, které americké vojenské funkce v Evropě zůstanou a které odejdou. Ministr obrany Pete Hegseth v červnu řekl ministrům NATO, že některé spojence revize prověří neúspěšně, zatímco jiní projdou „with flying colors“ (Stars and Stripes, Euronews). Nejde přitom hlavně o počet vojáků. Pokud by Washington stáhl velitelské, zpravodajské, tankovací a jaderné kapacity, díky nimž NATO v praxi funguje, dřív než za ně Evropa vybuduje náhradu, odstrašení zeslábne i bez toho, aby kdokoli formálně porušil článek 5, tedy alianční závazek vzájemné obrany.

Co Washington poskytuje a co revize měří

Elbridge Colby, hlavní stratég Pentagonu, popisuje změnu jako „NATO 3.0“: Evropa převezme konvenční obranu, Amerika si ponechá jaderný deštník a přesune síly směrem k Pacifiku (Washington Times, RFI). V jednodušším jazyce to znamená, že Washington chce, aby evropské vlády bránily vlastní území vlastními velitelskými systémy, a to v časovém rámci, který si Evropa sama nezvolila.

Revize se nezastaví u počítání vojáků. Posuzovat má i to, zda spojenci v případě operací rychle povolují přístup na základny a přelety. V krizi může pomalé rozhodnutí jedné vlády zkomplikovat provedení aliančního plánu.

Nejdůležitější jsou funkce, které dnes zajišťují Spojené státy. USA provozují operační systém NATO: velitelskou strukturu, která koordinuje síly přes hranice, zpravodajství sledující hrozby, tankovací letouny držící stíhačky ve vzduchu, strategickou leteckou přepravu pro těžkou techniku i ujednání o jaderném sdílení, o něž se opírá odstrašení. Generál Alexus Grynkewich velí zároveň vojenským operacím NATO v Evropě i americkému Evropskému velitelství (Air & Space Forces Magazine). Alianční plánování tedy dál vede přes americké kanály.

Spojenci modernizují potrubí, ne systém

Evropa začala budovat fyzickou infrastrukturu. Členové NATO schválili plán zásobování palivem za 27 miliard eur, který má posunout logistickou kapacitu směrem na východ (NATO). Polsko propojuje radary a raketové baterie do jedné sítě protivzdušné obrany, aby operátoři mohli z jedné obrazovky sledovat hrozby a odpalovat střely k jejich zachycení (Army Recognition). Jak To Brief informoval, bojová skupina vedená Německem nedávno testovala přesun těžké techniky přes Polsko do Litvy během jedné noci; cvičení ukázalo tření v povolování přeshraničních pohybů i limity silniční kapacity. Podobné úpravy probíhají napříč východním křídlem, od litevského Suvalského koridoru (15min) po řecké logistické základny (US Embassy Greece).

Nic z toho ale nenahrazuje operační systém. Společná evropská flotila tankovacích letounů má časem dosáhnout zhruba tuctu strojů. Grynkewich už řekl, že to k vedení války nestačí (Air & Space Forces Magazine). Institut EU pro bezpečnostní studia popisuje evropské kapacity protivzdušné obrany a sledování jako omezené; narážejí mimo jiné na rychlost, s níž lze vyrábět a skladovat střely k zachycení cílů (EUISS). Nejtěžší mezerou zůstává jaderné sdílení. Francie otevřela debatu o roli svého odstrašení v evropské bezpečnosti, nenabízí však financovanou náhradu za architekturu navázanou na Spojené státy (IFRI). Německo nakoupilo F-35 pro svou misi jaderného sdílení, čímž závislost na amerických systémech spíše posílilo, než nahradilo (Simple Flying).

Stejný vzorec platí napříč státy na aliančním křídle. Polsko dokáže hostit a přesouvat síly, ale nenahradí velitelskou strukturu, která je koordinuje. Litva může přijmout německou brigádu, jenže její odstrašující hodnota závisí na vzdušném krytí a posilových trasách, které zatím nefungují ve velkém měřítku. Rumunsko může chránit pevná zařízení, například alianční protiraketový systém Aegis Ashore, samo však zatím nedokáže řídit regionální obranu.

Čas už běží

Pentagon už podle Stars and Stripes stáhl z Německa 5 000 vojáků, včetně jednotky dalekonosných paleb, která tam měla být rozmístěna. Colby tvrdí, že revize učiní NATO „silnějším a udržitelnějším“. Důkazy z vlastních evropských obranných institucí ale ukazují jiný obraz: kontinent umí rychleji lít beton a pokládat palivová potrubí, než budovat velitelskou, zpravodajskou a jadernou architekturu, která jim dává smysl.

Půlroční lhůta Pentagonu běží proti období, které evropští obranní plánovači popisují jako čas zvýšené krátkodobé zranitelnosti. Evropa modernizuje potrubí. Operační systém zůstává americký. Colby a Hegseth proto dluží odpověď na otázku, kterou jejich vlastní revize otevírá: co se stane v mezeře mezi časem, který nastavuje Washington, a časem, v němž může Evropa skutečně dodat náhradu?