Sedmnáct států EU brání podporu farem a regionů

V dopise z 2. října požaduje sedmnáct vlád EU, aby se v rozpočtu na období 2028–2034 zachoval celkový objem peněz na politiku soudržnosti a společnou zemědělskou politiku (POLITICO, EU Today). Šest bohatších zemí naopak chce menší celkový rozpočet. Oba požadavky lze splnit současně jen tehdy, pokud se omezí jiné výdaje nebo někdo zaplatí víc. Ani jeden tábor zatím neřekl, odkud se mají peníze vzít.

Společná zemědělská politika (SZP) podporuje příjmy zemědělců. Politika soudržnosti financuje investice, které mají zmenšovat rozdíly mezi chudšími a bohatšími regiony. Mezi signatáři jsou Španělsko, Itálie a Řecko, ale také Polsko, Rumunsko a pobaltské státy (EU Today).

Dopis dostal irský premiér Micheál Martin. Jeho vláda jednání vede a připravuje novou verzi návrhu, kterou lídři EU uvidí na summitu 15. a 16. října (POLITICO).

Dopis neuvádí, jakou částku chtějí signatáři ochránit. Podle ANSA tvrdí, že návrh Evropské komise už po započtení inflace snižuje prostředky na zemědělství a regiony, přestože celkový rozpočet roste. Obranu a konkurenceschopnost chce financovat z dodatečných peněz, nikoli dalšími škrty.

Argumenty pro menší rozpočet

Německo, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko, Finsko a Švédsko představily společné stanovisko 27. srpna (German government). Koncem září už požadovaly, aby se rozpočet zmenšil o „několik set miliard eur“ (Euronews). Na Martina také tlačily, aby předložil nižší návrh (To Brief).

Evropská komise navrhuje rozpočet ve výši 1 763,1 mld. EUR ve stálých cenách roku 2025, tedy po odečtení předpokládané inflace. V této sumě je zahrnuto 149,3 mld. EUR na splácení dluhu z fondu obnovy po pandemii (European Parliament Research Service). Peníze použité na splácení dluhu už nelze vydat na zemědělství, regiony ani obranu.

Společné srpnové stanovisko šesti zemí žádá nižší celkový rozpočet, neuvádí však programy, které by se měly škrtat (German government). Skupina nemá jednotnou představu, kde škrty provést. Finský premiér Petteri Orpo dopis podepsal, zároveň ale uvedl, že Finsko neusiluje o omezení zemědělských dotací (Yle).

Které výdaje jsou zajištěné a které budou soupeřit o zbytek

Podle odhadu Istituto Affari Internazionali by součet prostředků na zemědělství a politiku soudržnosti byl po započtení inflace zhruba o 14 % nižší než dnes (IAI). Evropská komise chce obě oblasti sloučit do jednoho národního plánu pro každou zemi (European Parliament legislative tracker).

V těchto plánech budou zajištěné dvě částky. Méně rozvinuté regiony dostanou 218 mld. EUR (Bruegel). Dalších 295,7 mld. EUR bude vyčleněno na podporu příjmů zemědělců (European Parliament CAP tracker).

Vše ostatní se bude dělit z pružné obálky 235 mld. EUR, z níž se mají platit také výdaje na migraci a ochranu hranic (Bruegel). Tlak dopadne na bohatší regiony bez vyhrazené částky a na programy rozvoje venkova, které nespadají do rezervy na podporu příjmů. Ohroženy jsou také velké farmy: platby nad 20 000 EUR by se snížily a žádný zemědělec by nemohl dostat více než 100 000 EUR ročně (European Parliament CAP tracker).

Kdo může dohodu zablokovat a kdo zaplatí

Podle článku 312 smluv EU musí vlády rozpočet schválit jednomyslně a Evropský parlament s ním musí souhlasit (EUR-Lex). Každý tábor může dohodu zablokovat, žádný ji ale nemůže prosadit sám. Ministři dostali 22. září za úkol označit programy, které považují za zásadní (Irish presidency).

Pokud se dohoda nestihne, přenesou se do dalšího období výdajové stropy z posledního roku současného finančního rámce (EUR-Lex). Nové výdaje na obranu či konkurenceschopnost by se pak musely vejít do těchto starých limitů.

Sedmnáct zemí navrhuje tři způsoby, jak rozpočet navýšit: pomalejší splácení dluhu z pandemického období, zrušení rabatů, které snižují příspěvky některých bohatších zemí, a nové příjmy EU, které budou spravedlivé a nebudou nepřiměřeně zatěžovat lidi s nižšími příjmy (ANSA). Každá možnost přenáší náklady na jiného plátce. Pomalejší splácení přesouvá část nákladů do budoucích rozpočtů EU. Konec rabatů by zvýšil platby bohatších zemí, které je dnes dostávají.

Nové příjmy by nakonec musely pocházet od firem nebo spotřebitelů. Evropská komise uvádí, že navržené zdroje by mohly vynést 58,5 mld. EUR ročně, každý z nich však musí být schválen samostatně (European Commission).

Možností je víc. Vlády mohou také zvýšit národní příspěvky, omezit jiné programy nebo si v omezené míře půjčit. Zachovat zemědělské a regionální výdaje v menším rozpočtu lze jen za cenu škrtů jinde nebo změny v tom, kdo a kdy platí. Ani jeden tábor tento kompromis neupřesnil a sedmnáct zemí zatím neřeklo, jak velkou částku chce ochránit. Upravený návrh Martina bude prvním textem, který bude muset převést spor do konkrétních čísel.