Tři tankery hlásí zásahy, doprava v Hormuzu řídne

Hormuzským průlivem proudí ropa z Perského zálivu a katarský plyn, na nichž je Evropa závislá. Kvůli válce už tam ale proplouvá jen zlomek předválečného počtu lodí. V úterý 29. září podle hlášení zasáhly tři tankery neidentifikované střely; varování se objevila až následující ráno (gCaptain). Zprávy zvyšují riziko na trase, neříkají však, kdo střílel, ani nedokládají nové náklady pro Evropu.

Co varování dokládají

Varování vydala služba UK Maritime Trade Operations (UKMTO), součást britského námořnictva, která upozorňuje obchodní lodě na hrozby. Ve středu je zveřejnila jako oznámení č. 144-26 až 146-26 (UKMTO 144-26, UKMTO 146-26). Evropská média o nich informovala během několika hodin (Le Figaro).

Jedno oznámení popisuje zásah tankeru na přepravu surové ropy na levoboku, tedy na levé straně lodi. Další se týká lodi zasažené při plavbě do Perského zálivu.

Varování UKMTO nehodnotí rozsah škod a neuvádějí nic o posádkách. Z absence těchto informací nelze usuzovat, že jsou všichni v pořádku; znamená jen, že údaje nebyly zveřejněny. UKMTO se opírá o hlášení samotných lodí, že byly zasaženy, neuvádí však použitou zbraň, místo odpalu ani viníka.

Co ukazují a neukazují předchozí útoky

Obě strany války už v těchto vodách útočily na lodě. Íránské revoluční gardy 18. září tvrdily, že zasáhly tanker Trend, protože proplouval bez povolení (AP). Reuters 6. září informoval, že americké síly při prosazování blokády íránských přístavů zaútočily na íránské tankery (Reuters).

Tyto případy dokládají, že průliv je bojovou zónou. Neříkají však nic o tom, kdo zasáhl právě tyto tři lodě. K určení viníka by byly potřeba hmotné důkazy, například nalezené úlomky, radarové záznamy nebo prohlídky lodí ze strany států, pod jejichž vlajkou plují (tedy zemí, kde jsou registrovány). Žádné takové důkazy zveřejněny nebyly.

Jednání mezi Washingtonem a Teheránem, která by mohla uvolnit provoz v průlivu, zatím dohodu nepřinesla (To Brief).

Jak se projevuje evropská závislost

Lodě Hormuzem stále proplouvají, jejich počet je však nízký. Podle dat sledovací společnosti Windward, na něž se odvolává Argus, jich v den útoků průlivem proplulo 17, zatímco před válkou to bylo přibližně 135 denně (Argus).

O tom, zda lodě vyplují, vlády nerozhodují. Každou plavbu posuzuje kapitán spolu s provozovatelem lodi, zatímco cenu pojištění určují pojišťovny. Varování UKMTO jejich rozhodování ovlivňují, sama o něm ale nerozhodují.

Dopad na Evropu se projevuje na energetických trzích. Podle amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) před válkou Hormuzským průlivem proudilo přibližně 20 milionů barelů ropy denně, tedy zhruba pětina světové spotřeby (EIA). Katarský zkapalněný zemní plyn (LNG), který lze po ochlazení převážet tankery, nemá plynovodní trasu, jež by průliv obcházela.

Italská energetická společnost Edison od začátku války přišla o 35 zásilek katarského LNG a do začátku prosince očekávala výpadek dalších šesti, uvedl 28. září, den před útoky, oborový list Staffetta Quotidiana (Staffetta Quotidiana).

Zprávy z úterý přidávají další riziko na trasu, jejíž provoz válka už předtím výrazně omezila. Zatím ale nedokládají žádné další náklady. Žádná zveřejněná sazba pojištění, cena paliva ani počet dodávek neumožňují oddělit dopad těchto zásahů od ztrát, které válka způsobila už dříve. Kdo za útoky stojí, zůstane nejasné, dokud vyšetřovatelé nebo státy, pod jejichž vlajkou lodě plují, nezveřejní hmotné důkazy.