Trump odmítl plán na otevření Hormuzu

Donald Trump 26. září řekl, že odmítl íránskou nabídku ukončit válku a znovu otevřít Hormuzský průliv. „Předložili návrh, ale odmítl jsem ho,“ řekl novinářům v Bílém domě (NBC News, Reuters). Plán počítal s tím, že první krok udělá Washington. Dohodnutý postup nyní chybí a USA veřejně nepředložily vlastní protinávrh. Hormuzem přitom proplouvají tankery s ropou a zkapalněným zemním plynem z Perského zálivu, včetně Kataru, takže průliv zůstává předmětem sporu.

Ještě před Trumpovým vyjádřením se zpráva o odmítnutí opírala o anonymní americké představitele, zatímco Teherán tvrdil, že stále čeká na oficiální odpověď (Reuters). Trump nyní rozhodnutí veřejně potvrdil, neuvedl ale, která podmínka mu vadila. Íránské požadavky jsme popsali v dřívějším článku (To Brief).

Co Írán nabídl a v jakém pořadí

Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi 25. září v OSN řekl, že Teherán předal Washingtonu prostřednictvím katarského prostředníka plán na sedm dní (UN transcript). Odpočet měl začít až poté, co by s plánem souhlasily Spojené státy.

Araghchi popsal přesné pořadí kroků. Washington měl jednat během prvních čtyř nebo pěti dnů. Írán měl šestý den obnovit plavbu průlivem a sedmý den mělo začít jednání o konečném urovnání (Al Jazeera).

Americké kroky podle dostupných zpráv zahrnovaly zrušení americké námořní blokády íránských přístavů a zmírnění omezení íránského vývozu ropy. Součástí měl být také konec bojů, který by se vztahoval i na Libanon (AP). Úplné písemné znění plánu zveřejněno nebylo.

Návrh stavěl proti sobě dvě různé formy nátlaku. Americká blokáda brání lodím dostat se do íránských přístavů, zatímco íránské hrozby ohrožují plavbu širším průlivem pro všechny ostatní. Zrušení jedné blokády druhou neodstraní, a proto tolik záleží na pořadí kroků.

Proč se strany přou o pořadí

Praktická překážka je zřejmá: podle popsaného pořadí měl Washington zmírnit hospodářský tlak na Írán dříve, než Teherán cokoli znovu otevře. Šlo by o ústupek na začátku, nikoli o vzdání se všech amerických nástrojů nátlaku. Washington by jej ale musel udělat jako první a spoléhat přitom na íránské plnění.

V popisu plánu zůstávají ještě dvě mezery. Příměří v Libanonu závisí na Izraeli: Washington na něj může tlačit, nemůže je však zaručit. Ve zveřejněných zprávách také není vysvětleno, jak by obě strany ověřovaly plnění závazků; úplné, dosud nezveřejněné znění to může upřesňovat. Trump neřekl, že právě tyto body vedly k jeho rozhodnutí, a nelze je proto vydávat za jeho důvody.

Evropa nese riziko, u jednání ale nemá místo

Před konfliktem proplouvalo Hormuzským průlivem zhruba 20 milionů barelů ropy denně, asi pětina světové spotřeby. Průliv byl důležitý také pro vývoz zkapalněného zemního plynu z Perského zálivu, přepravovaného tankery (EIA). Dne 25. září proplulo průlivem podle pozorování devět lodí, zatímco před konfliktem jich bývalo zhruba 125 denně (Cyprus Mail). Dánský rejdař Maersk už zavedl příplatek 1 000 dolarů za kontejner přepravovaný lodí, která průlivem propluje, aby pokryl pojištění a riziko pro posádku (SeaNews).

Trhy s plynem už do cen promítaly možnost dohody. Nizozemský kontrakt TTF, evropský cenový ukazatel, uzavřel v pátek na 75,025 EUR za megawatthodinu; o týden dříve se cena pohybovala nad 80 EUR. Argus pokles spojil s íránskou nabídkou (Argus). Když Trump v sobotu promluvil, trhy byly zavřené, takže reakci na jeho odmítnutí zatím nelze změřit.

Evropské vlády tlačily na otevření průlivu, jak jen mohly. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul 24. září podpořil výzvu 80 zemí k úplnému obnovení plavby (Handelsblatt). Výzva ukazuje, co si přeje široká koalice států. Washington ale nemůže přimět ke zrušení blokády a Teherán k odvolání hrozeb, protože ani jedna z těchto pák není v evropských rukou.

Páteční cena plynu částečně odrážela naději na dohodu, kterou Evropa nemohla podepsat ani zablokovat. Washington nyní odmítl návrh, podle něhož měl jednat jako první, a evropské vlády nemají prostředky, jak některou ze stran přimět k obnovení plavby. Zůstává přitom jedna výhrada: úplné znění plánu není veřejné a Trump neřekl, kterou podmínku odmítl. Dokud Washington tuto podmínku nepojmenuje nebo nepředloží vlastní nabídku, Evropa nepozná, zda je spor o pořadí kroků, nebo o jejich obsah.