Turecko tvrdí, že schválilo průzkum kabelu ke Kypru

Projekt Great Sea Interconnector má elektrickým kabelem propojit Kypr s Krétou. Průzkumná loď Abeille Marengo pod francouzskou vlajkou 10. listopadu vyplula z Heraklionu, aby zmapovala mořské dno jižně od ostrovů Kasos a Karpathos (AMNA). Během několika hodin Turecko vydalo oznámení, podle něhož s pracemi souhlasilo. Ještě čtyři dny předtím přitom prohlásilo, že žádný souhlas nedalo (Euro2day, Cyprus Mail). Atény a Nikósie tvrdí, že o povolení požádal pouze Řecko a Kypr. Znění francouzské diplomatické nóty, které by mohlo vyjasnit, co si Paříž s Ankarou sdělily, zůstává nezveřejněné.

Dvě oznámení, dva nároky na pravomoc

Turecké oznámení označuje oblast průzkumu za součást kontinentálního šelfu, tedy mořského dna, k jehož přírodním zdrojům si pobřežní stát nárokuje výlučná práva (To Vima). Ankara v něm zároveň uvádí, že k pracím dala souhlas (Euro2day). Obě média oznámení citují, jeho právní základ ale neověřují.

Oznámení NAVTEX slouží k informování lodí o bezpečnosti plavby. Upozorňuje námořníky na možná nebezpečí, nevydává však povolení ani nerozhoduje o hranicích (IMO). Může ale zaznamenat, že stát určitý nárok uplatňuje.

Řecko ještě téže noci vydalo vlastní navigační varování a označilo turecké oznámení za neoprávněné a právně neúčinné (Athina 9.84). Ministerstvo zahraničí tvrdí, že turecká zpráva nemá žádné právní důsledky pro práce, které Řecko povolilo (Greek Foreign Ministry).

Řecké varování odkazuje na tři rozhodnutí, jimiž země průzkum povolila. Poslední z nich je datované 6. listopadu (Athina 9.84). Části obou tras průzkumu podle něj leží ve výlučné ekonomické zóně, tedy v mořské oblasti, v níž si stát nárokuje výlučná práva k rybolovu, těžbě a výstavbě, nebo na kontinentálním šelfu, který si nárokuje Řecko. Atény z toho vyvozují, že o povolení prací rozhodují ony, nikoli Ankara.

Stejný postoj zastává Kypr. Vládní mluvčí Konstantinos Letymbiotis uvedl, že o povolení požádali pouze Řecko a Kypr (Philenews). Řecký ministr energetiky Stavros Papastavrou v parlamentu řekl, že Turecko oznámilo souhlas, o který ho nikdo nežádal.

Francouzskou nótu nikdo neviděl

Francie Turecku diplomatickou nótu poslala. Řecký vládní mluvčí Pavlos Marinakis 9. listopadu uvedl, že ji Paříž Ankaře zaslala kvůli bezpečnosti plavby, její text však nechtěl zveřejnit (Greek government). Povolení průzkumu jsou podle něj samostatnou otázkou.

Podle Marinakise nóta pouze informovala o bezpečnosti plavby a neuznávala žádná turecká práva. Turecké oznámení přitom neuvádí číslo povolení, datum ani žadatele (To Vima). Žádný zveřejněný dokument nedokládá, že by někdo Ankaru o povolení požádal. Veřejnost nezná ani přesné znění toho, co Paříž napsala.

Ankara svůj postoj změnila. Šestého listopadu požadovala koordinaci a uvedla, že se souhlasem nesouhlasila (Cyprus Mail), jak jsme tehdy psali (To Brief). Nyní Turecko veřejně tvrdí, že průzkum posvětilo, ačkoli zveřejněná oznámení neukazují, že by je někdo o povolení žádal.

Turecko změnu nevysvětlilo. Z posloupnosti oznámení, nikoli z veřejného vyjádření Ankary, lze vyvozovat, že chce mít před pokládkou kabelu v záznamech uvedeno, že proběhla „koordinace“. Atény by pak tento záznam musely zpochybňovat v každé další fázi.

Proč má EU na kabelu finanční zájem

EU zařadila propojení, které by Kypr napojilo na kontinentální elektrickou síť, mezi projekty společného zájmu, tedy prioritní přeshraniční infrastrukturu. Z Nástroje pro propojení Evropy, unijního fondu na podporu infrastruktury, na něj už dříve přidělila přibližně 657 milionů eur (European Commission). Většinový podíl v projektové společnosti drží francouzský investor Meridiam (GSI). Za kabelem tak stojí francouzský kapitál stejně jako francouzská diplomacie.

Brusel může kabel financovat a zařadit mezi priority. Nemůže ale stanovit námořní hranici mezi Řeckem a Tureckem ani vydat povolení k průzkumu. Spor o právní pravomoc tak zůstává na vládách obou zemí.

Loď už vyplula z přístavu, žádná dosud zveřejněná trasa ale nedokládá, že měřila sporný úsek jižně od ostrova Kasos. Její další pohyb spor sám o sobě nerozhodne. Řecko tvrdí, že práce povolilo, Turecko, že s nimi souhlasilo. Oba nároky na pravomoc jsou ve veřejných záznamech a vzájemně si odporují. Paříž může alespoň objasnit, co Ankaře sdělila, pokud zveřejní svou nótu. Ukázalo by to, co Francie Turecku oznámila, ne však to, která vláda měla právní pravomoc průzkum povolit.