Turecko posouvá parky do sporných vod

Dvě prezidentská nařízení zveřejněná v sobotu vymezují rozsáhlé mořské oblasti poblíž řeckých ostrovů jako turecké národní parky. Podle mezinárodního práva tím nevzniká svrchovanost. Podstatné bude, zda Ankara začne pravidla parku, povolení a dohled používat k faktické kontrole dřív, než se vyřeší námořní hranice.

Dva parky, dva tlakové body

Prezident Recep Tayyip Erdogan podepsal nařízení, jimiž vznikají dva mořské národní parky. První, mořský národní park Fethiye-Kaş, leží mezi jihozápadním pobřežím Turecka a vodami poblíž řeckých ostrovů Kastellorizo a Rhodos. Druhý, Severoegejský mořský národní park, zahrnuje zhruba 1 742 km² u tureckého pobřeží poblíž ostrovů Limnos a Samothráké (BloombergHT, Harita Haber).

Obě nařízení vyšla 16. srpna v tureckém úředním věstníku, včetně souřadnicových příloh a map hranic (Hürriyet). Nejde tedy o politické prohlášení, ale o formální právní akty. V tureckém právu dávají dotčeným oblastem status chráněného území, vymezují jejich hranice a otevírají prostor pro povolení, hlídky a omezení. Tam, kde stát vykonává pravomoc, je to běžný nástroj. Spor se vede o to, kde turecká pravomoc končí.

Podle Řecka parky zasahují za turecké teritoriální vody, tedy pásmo moře, v němž má pobřežní stát svrchovanost a které obvykle sahá nejvýše 12 námořních mil od pobřeží. Athény tvrdí, že nařízení zasahují do oblastí, kde Řecku náležejí práva ke kontinentálnímu šelfu, tedy k mořskému dnu a jeho zdrojům. Řecké ministerstvo zahraničí označilo nařízení za nezákonná a uvedlo, že „nevytvářejí žádná hotová fakta“ (Kathimerini, ProtoThema).

Turecká pozice, zatím prezentovaná spíše přes polooficiální média než ověřeným prohlášením ministerstva zahraničí, popisuje parky jako ochranu tureckých námořních práv (Daily Sabah).

Logika mapy

Geografie nových parků navazuje na známý turecký argument: řecké ostrovy ležící blízko tureckého pobřeží by podle Ankary měly vytvářet jen omezené, nebo žádné vlastní námořní zóny. Na jihu koridor Fethiye-Kaş připomíná stejnou logiku, z níž vychází námořní dohoda Turecka s Libyí z roku 2019. Ta zakreslila turecké a libyjské nároky přes vody, o nichž Řecko tvrdí, že je pomáhají vytvářet jeho ostrovy. Athény se tuto dohodu pokoušely oslabit ve třech kolech řecko-libyjských jednání (To Brief).

Na severu znamená turecká administrativní zóna mezi Limnosem a Samothráké nárok spravovat vody, které Řecko považuje za svůj kontinentální šelf nebo za volné moře (Kathimerini).

Přesné souřadnice z příloh zatím nikdo nezávisle nevynesl do mapy, takže nelze potvrdit konkrétní překryv. Základní geografie je ale dostatečně zřejmá: oba parky leží v místech, kde se nároky obou zemí střetávají.

Práva ke kontinentálnímu šelfu nevznikají tím, kdo naposledy nakreslí mapu. Mezinárodní soudní dvůr ve věci Severomořského kontinentálního šelfu stanovil, že tato práva existují automaticky na základě pobřeží daného státu, nikoli díky pozdějším správním aktům (ICJ). Turecko není smluvní stranou Úmluvy OSN o mořském právu, známé jako UNCLOS, mnoho jejích základních zásad se však považuje za závazné obyčejové mezinárodní právo (UNCLOS).

Samotná nálepka ochrany přírody tento rámec nemůže přepsat. Mořský park může regulovat rybolov a vyžadovat povolení tam, kde stát už pravomoc má. Nemůže ji vytvořit tam, kde neexistuje.

Řecko samo, Evropa potichu

V době vydání textu na turecká nařízení veřejně nereagovala žádná další vláda Evropské unie. Nejbližší nepřímý signál přišel z Francie: Le Figaro a Opex360 tento měsíc informovaly o nárůstu tureckých dronových a leteckých narušení řeckého vzdušného prostoru, což parky zasazuje do širšího vzorce tlaku v Egejském moři (Le Figaro, Opex360).

Ticho ostatních evropských vlád má váhu. Parky se dotýkají nárokovaného kontinentálního šelfu členského státu EU a vnější námořní hranice Unie. Athény tvrdí, že věc otevřou na úrovni EU a NATO. Ani jedno fórum ale námořní hranice neurčuje. Unie může vydat politické stanovisko a vyvinout diplomatický tlak. NATO může tlumit napětí mezi spojenci. Čáru na mapě však nenakreslí ani jedna instituce.

Skutečný test pravomoci přijde ve chvíli, kdy Turecko začne podle nařízení jednat. Pokud Ankara začne vydávat povolení, vysílat hlídky nebo vyžadovat souhlas od plavidel ve vodách, které podle mezinárodního práva nespadají pod tureckou kontrolu, přestanou být parky jen ochranářskou kategorií a stanou se pravidlem, jemuž se lodě a úředníci budou muset přizpůsobit. Řecko zatím mluví o evropské hranici. Zbytek Evropy nechává věc vypadat jako řecko-turecký spor.